Dvacátníci a třicátníci by měli prožívat nejšťastnější období svého života. Až později přichází onen kritický věk, kdy si lidé začnou uvědomovat vlastní smrtelnost a měřit život z hlediska času, který zbývá. Proto bilancují a hodnotí, co dosud zažili. Mohou pak pociťovat zklamání a nespokojenost. V moderní době tyto pocity bohužel přicházejí ještě dřív, již v první čtvrtině života.