Imrich Rešeta
16. 09. 2020 16:14

Sdílet

Zdroj: NASA/JPL-Caltech/SwRI/ASI/INAF/JIRAM

Před čtyřmi roky k Jupiteru dorazila sonda Juno, která na něm objevila podivně symetrické uskupení masivních cyklonů. Až teď se povedlo zjistit, proč vytvářejí tyto útvary.

V roce 2016 vstoupila na oběžnou dráhu Jupitera sonda Juno, která má za úkol prozkoumat jeho atmosféru a měsíce. Těch má doposud objevených 79, z nichž dostalo jméno 53, zbytek zatím na pojmenování čeká.

Mimozemský život u Jupitera? Na jeho měsíci Evropa je prý voda a v ní chobotnice

Symetrie cyklonů

Juno na Jupiteru objevila obří cyklony, které jsou na obou jeho pólech a navíc geometricky uspořádány. Na severním pólu planety je osm cyklonů obklopujících jeden centrální a na jižním pólu jich je šest. „Překvapilo nás, že póly Jupitera nejsou podobné pólům jiných planet. Nikdy jsme neviděli nic takového, jako jsou tyto shluky cyklonů uspořádané do pravidelných vzorů,“ komentuje objev pro magazín Space Cheng Li z Kalifornské univerzity.

Rozměry ohromných cyklonů se pohybují od 4 000 až do 7 000 kilometrů a obklopují póly planety do vzdálenosti 8 700 km. A jsou na svých místech minimálně od roku 2016, kdy je NASA poprvé zaznamenala díky sondě Juno.

Pro vědce bylo záhadou, co tyto shluky cyklonů udržuje stabilní. Na Zemi se totiž podobné útvary také přesouvají směrem k pólům, ale cestou se rozptýlí na pevnině nebo nad oceány. Jupiter je plynný obr, tudíž nic z toho nemá, co vyvolává otázku, proč se cyklony jednoduše nepřesunuly k pólům a nesloučily se. K tomu patrně došlo třeba na Saturnu, který má na každém svém pólu jeden obrovský cyklon.

NASA se vrací do věku páry: Pro průzkum ledových planet připravuje neobvyklého robota

Další záhady Jupitera

Li a jeho kolegové vyvinuli počítačové modely založené na tom, co Juno zjistila o velikosti a rychlosti cyklonů. Zaměřili se na to, jaké faktory je mohou udržet ve stabilních geometrických vzorech po dlouhou dobu a bez sloučení.

Ukázalo se, že konstantnost těchto vzorů závisí částečně na tom, jak hluboko cyklony zasahují do atmosféry Jupitera. Hlavním důvodem ale budou takzvané anticyklonové prstence, které jsou kolem každého cyklonu. Jde o kruh větru točícího se v opačném směru než samotný cyklon. Zajímavostí je, že se točí v přesně vybalancovaném poměru. Pokud by byly prstence slabší, cyklony se spojí. A pokud by naopak byla jejich rychlost příliš velká, odpudilo by to cyklony od sebe a rozešly by se po povrchu planety.

Teď už jen zůstává zjistit, proč se udržuje zrovna tento poměr mezi cyklony a anticyklonovými prstenci, jak vlastně vznikly a kde. Jedna odpověď totiž už klasicky otevírá spoustu dalších otázek.

Zdroj: space.com, pnas.org