Imrich Rešeta
31. 08. 2020 15:37
Zdroj: NASA Glenn/NIAC
Na Titan vyrazí mise, která prozkoumá jeho moře a bude v nich hledat mimozemský život. Dorazí tam ale nejdřív v roce 2040.
Zatím jde jenom o koncept, ale pokud dostane v NASA zelenou, půjde o ambiciózní výpravu do moří na chladném povrchu jednoho z 82 měsíců Saturnu.
Pátrání po životě
„Domníváme se, že ponorka na Titanu je prvním krokem, než se vydáme na Evropu nebo Enceladus,“ řekl Steve Oleson z NASA na prezentaci pracovní skupiny s názvem Future In-Space Operations.
Oba zmiňované měsíce Jupitera, respektive Saturnu, mají obrovské oceány vody, jen jsou ukryté pod ledovou skořápkou. Bude o poznání složitější dopracovat se k nim, než je to v případě moří na Titanu.
Ten je v naší sluneční soustavě druhým největším měsícem, hned ho Jupiterově Ganymedu, a jako jediný má na svém povrchu stabilní tekuté útvary. Tvoří je methan a ethan. K tomu jeho atmosféra pravděpodobně obsahuje organické molekuly a uhlík, na jehož základě může vzniknout život. Astrobiologové se proto domnívají, že tamější živé organismy objeví v jezerech a mořích, ale možná také ve vzduchu.
Dva unikátní ekosystémy
Povrch Titanu je příliš chladný na to, aby se na něm udržela voda v tekutém stavu, teplota se pohybuje na úrovni -179,2 stupňů Celsia. Proto jsou jeho jezera a moře z methanu a ethanu. Vědci se ale domnívají, že v podzemí by mohly být další tekuté zásoby, tentokrát už slané vody.
To by naznačovalo, že planetu obývají dva odlišné ekosystémy. Jeden povrchový, podivný, který se vyvinul v nám neznámých podmínkách, a druhý podzemní, jenž vyrostl ve slané vodě. Ten by mohl v lecčems připomínat náš podvodní život.
Na Titanu trvají roční období sedm pozemských let a nejlepší, z hlediska dopadu slunečního světla nebo pro přímou komunikaci se Zemí, by bylo využít tamějšího léta. To by podle Olsena znamenalo přílet někdy v roce 2045. Pokud by součástí mise byl orbiter, mohlo by se využít i jaro a mise může vyrazit o pět let dřív. Protože let na Titan trvá osm let, v obou případech se počítá se startem už v třicátých letech.
Plavba na Titanu
NASA momentálně připravuje misi Dragonfly, dron s osmi motory, který by měl odstartovat v roce 2026 a po osmi letech přistane na Titanu. Jejím cílem je prozkoumat chemické složení a potenciální obyvatelnost několika lokací.
Ponorka je dalším krokem. V agentuře zatím nemají vybraný finální projekt, který by šel do výroby. Ví se ale, že na Titanu je gravitace přibližně na úrovni 14 % pozemské, takže plavidlo nebude muset odolávat tak velkému tlaku jako na Zemi.
Podle Olesona závisí podoba ponorky na koncepci mise. Pokud půjde o samostatnou jednotku, musí být přibližně 6 metrů dlouhá a vážit 1500 kilogramů, aby se do ní vešla všechna potřebná technologie. Když ale bude mít doprovodný orbiter, který zůstane na oběžné dráze a mimo jiné obstará komunikaci se Zemí, samotná ponorka může být třetinová.
O pohon se postará jaderná energie. Saturn je od Slunce 10krát vzdálenější než Země a nelze se spoléhat na solární panely, jako je tomu třeba v případě vrtulníku Ingenuity, který nedávno vyrazil na Mars.
Zdroj: space.com
