Barbara Lorenzová
28. 09. 2018 11:00
Zdroj: wikipedia
Tento termín pochází z Ruska, kdy se za vlády Grigorije Alexandroviče Potěmkina-Tavričeskijského vystavovaly a upravovaly vesnice tak, aby se ukázalo, v jakém velkém ekonomickém rozmachu se Rusko nachází. Tento princip „Jen aby to vypadalo“ v podstatě zlidověl, a i u nás se najde pár případů, kdy se stavby přikrášlily, i když jen na oko.
Grigorij Alexandrovič Potěmkin byl vojevůdce, diplomat a blízký přítel ruské carevny Kateřiny II., údajně byli prý milenci. Potěmkin měl velké organizační a diplomatické schopnosti, avšak celý život trpěl depresemi, které se táhly někdy i několik měsíců. Zažíval stavy apatie a únavy, kdy se oddával náboženskému mysticismu, hodně pil a odmítal se mýt a převlékat.
V roce 1787 Potěmkin pozval carevnu Kateřinu II. na inspekční cestu z Petrohradu na Krym. Carevnu měl doprovázet císař Josef II. s řadou diplomatů a vojenských činitelů. Cesta na Krym měla být součástí diplomatických příprav pro společný rusko-rakouský útok na Osmanskou říši. Potěmkin se chtěl ukázat v těch nejlepších barvách a hostům nabídnout pohled na rozkvět a bohatství ruského impéria. Přípravy na příjezd carevny trval několik let. V každém místě, kde měla Kateřina II. nocovat byl vystavěn palác a nové cesty. Dojem musel být bezchybný, nicméně pokladna po nějaké době zela prázdnotou. Právě v této chvíli se projevily Potěmkinovy organizační schopnosti a začal jednat. Z Petrohradu pozval čtyřicet malířů, kteří se věnovali perspektivní malbě a podél Dněpru nechal vymalovat kulisy vesnic, vedle kterých se pásl dobytek a kde obyvatelé ve svátečním šatu mávali a zpívali písně.
Při návštěvě si carská delegace nemohla všimnout, že dobytek na pastvách je pořád jeden a ten samý. Když panstvo spalo, ubohé stádo se hnalo, aby dokreslovalo dokonalou atmosféru ruského venkova zase o několik desítek kilometrů dál. Po cestách jezdily vozy naplněné pytli s obilím, ve skutečnosti to však byl písek. Jedna a tatáž husa na pekáči v každé domácnosti, předávána zadním vchodem také měla dokreslit celkový dojem z venkovského blahobytu. Ve vsích byly opraveny jen domy na hlavních třídách, zbytek tvořily kulisy.
Někteří historici dodnes o pravdivosti „Potěmkinových vesnic“ pochybují. Avšak našly se důkazy, které vypovídají o opaku. Zprávy dobových svědků o existenci vesnic, Potěmkinova žádost o dodání skupiny malířů i zápisky Josefa II., který označil cestu na Krym za halucinaci. Kateřina II. údajně také měla tušit, že není něco v pořádku, nicméně jí to příliš nevadilo.
Tato myšlenka pronikla i do současných ekonomik, hlásících se k socialismu. U nás je podle principu „Potěmkinovy vesnice“ zvelebený např. zámek a pivovar v Kolíně. Z čelního pohledu vypadá jako po rekonstrukci, když se však podíváte na budovu z boku, je vidět, že na celkovou opravu již nezbyly peníze.
