Barbara Lorenzová
26. 11. 2018 20:12
Zdroj: pixabay
Všichni lidé touží být zdraví. Stav, kdy si neuvědomujeme naše tělo, bereme jako samozřejmost, přirozenost a předpoklad k aktivnímu plnohodnotnému prožívaní života. V okamžiku, kdy se naše tělo ozve a pociťujeme nějakou bolest, máme snahu ji co nejrychleji odstranit, vymazat. A málo se zamýšlíme nad tím, že nám tělo sděluje, že něco není v pořádku.
Zdraví jako samozřejmost
Když si užíváme plného zdraví bez jakýchkoliv fyzických omezení, málokdo se zamyslí nad tím, jakou obrovskou hodnotu tento stav představuje. Žijeme naplno, svému tělu nedopřáváme dostatek spánku, odpočinku, přetěžujeme ho přemírou fyzické nebo i duševní práce. Dokud jsme mladí, dokáže tělo dlouhodobě odolávat zátěži, které ho vystavujeme a ani nás nenapadne o své tělo pečovat, jak by si zasloužilo.
Dosáhli jsme pozoruhodných úspěchů ve všech sférách naší činnosti. Máme stroje, roboty, počítače - techniku, která nám ulehčuje život, zvedá produktivitu práce a umožňuje prožívat život podle našich představ.
Nikdo se nepozastavuje nad tím, že tito pomocníci vyžadují pro svou trvalou funkčnost a výkonnost trvalou péči a údržbu. S trochou nadsázky můžeme mezi tyto nástroje zařadit i naše tělo.
Dokud funguje v souladu s našimi představami, nikdo péči o něho neřeší. Očekáváme, že tento úplně nejcennější „stroj“ co máme, bude pouze sloužit a nebude vyžadovat absolutně žádnou údržbu. Toto očekávání je však mylné a vůči tělu sobecké. Když už to tělo nemůže vydržet, začne volat o pomoc. To může mít mnoho podob, ale nejčastěji se ozve bolestí, kterou nám chce říct, že máme zpomalit.
Bolest jako varovný signál
Bylo by velmi krátkozraké myslet si, že bez bolesti by nám bylo lépe. Bolest nás má vychovávat. I malé dítě neopakuje činnosti, které mu bolest způsobuje. Je třeba rozlišit bolest akutní a chronickou. Ta akutní je okamžitou reakcí těla na něco, co mu bezprostředně poškodilo. Sem patří třeba úrazy, popáleniny, zlomeniny, bolesti v krku při angíně nebo žaludku po bujarém pití alkoholu.
Z hlediska informační hodnoty jsou však daleko zajímavější bolesti chronické. Tělo nám je servíruje po dávkách, dává nám šanci, abychom se zamysleli, co děláme špatně, kde dlouhodobě selháváme nebo které partie těla dlouhodobě přetěžujeme nebo naopak nezatěžujeme.
A pokud zpočátku nad menšími bolestmi jen mávneme rukou, a neřešíme je, tělo začne přitahovat smyčku a bolest narůstá. A to až do té doby, že už se problémům musíme začít věnovat a řešit je.
Vyléčit bolest nebo příčinu?
Lidé sužovaní nějakými bolestmi mají samozřejmě více možností, jak situaci řešit. Bohužel, k radosti farmaceutického průmyslu, většina z nás potlačí bolest pomocí analgetik nebo jiných tišících prostředků, aniž by se vážně zabývali jejími skutečnými příčinami.
Tento způsob řešení je bohužel dnes achillovou patou celé moderní medicíny, kdy umíme celkem snadno potlačit nebo odstranit projevy nemocí a nezabýváme se systematicky tím, proč vůbec nemoc vznikla. Jenže tím se odsuzujeme k závislosti na tlumících prostředcích, kterými si ničíme své tělo ještě víc.
V dnešní uspěchané době volání našeho těla o pomoc v rané fázi nemoci často ani nevšimneme. Přitom právě zpočátku onemocnění máme největší šanci na trvalé uzdravení.
