Barbara Lorenzová
18. 09. 2018 21:20
Zdroj: pixabay
Lidé s touto diagnózou byli dříve na okraji společnosti, a rodičům těchto dětí byla dokonce doporučována ústavní péče. Dnes už je tomu jinak, avšak stále se na děti i dospělé s mentálním postižením pohlíží jako na nechtěnou „hříčku přírody“. Málo se ale ví, že tito lidé přišli na svět plnit důležitou funkci.
Lidé s mentálním postižením vůbec nemusí široká společnost vnímat jako méněcenné. I když to možná tak nevypadá, tito lidé v sobě skrývají tolik moudrosti a humanistických ideálů, že by jim mohl leckterý „zdravý“ člověk závidět. Osoby s mentální retardací mají často umělecké cítění a jsou vybaveny hlubokým soucítěním a láskou k lidem. Na ostatní mohou působit jako snílci, kteří nevnímají těžkosti všední reality, natož svůj těžký osud. Oni si ho totiž vůbec neuvědomují a jsou šťastní tak, jak jsou.
Na tento svět přicházejí, aby „lidskému stádu“ narovnali pokřivené vnímání světa a hodnot. Když srovnáme člověka, který je zcela mentálně v pořádku, ale celý život vyznává pouze materiální hodnoty, žene se za úspěchem a mentálně retardovaného člověka, který materii nepřikládá žádný význam, kdo z těchto dvou je skutečně šťastný? Člověk, který o svůj nabytý majetek přijde a zbydou mu jen oči pro pláč, se nemá kam obrátit, protože jediné, v čem tkvěla podstata jeho bytí se rozplynulo. Takový člověk se pak může potýkat s depresemi, úzkostmi, obecně se cítí nešťastný a kolikrát se i pokusí o sebevraždu. Kdo je potom větší „blázen“?
Životy postižených lidí jsou vedeny jenom intuicí. Už odmala se diví, do jakého světa se to narodily. Potýkají se s nepochopením okolí, včetně rodičů, protože jsou zkrátka jiní. Tyto děti vedou ale velmi hluboký citový život, kterému jejich okolí nerozumí. Občas cítí lehký přetlak, proto je dobré, když se začnou věnovat nějaké činnosti, např. zpěvu, tanci, malování nebo hře na nástroj.
Tento člověk odhaluje ostatním zcela jiný pohled na svět a záměrně jim nabourává domnělé jistoty. Nechápe, jak může být druhý člověk tak drzý, že se ho odvažuje soudit. Je jasné, že narodí-li se rodině dítě s mentálním postižením, je to vždy velká rána a zklamání. Nicméně, až takového člověka příště potkáme, zkusme pochopit, že on se také narodil z nějakého důvodu a nedělejme ukvapené soudy. Od takového člověka se můžeme mnohé naučit.
Fotogalerie
