Cukrovkou je postiženo téměř 10 % naší populace a křivka výskytu choroby se rok od roku zvedá. Lékaři k ní přistupují jako k nevyléčitelné, ale zvladatelné chorobě. Pravdou je, že to je jedna z mnoha civilizačních chorob, jejíž výskyt souvisí se způsobem našeho života. Jakých chyb konkrétně se dopouštíme ve svém životě, když nám je sdělena tato diagnóza, neví dodnes ani lékařská věda.
Co se děje v našem těle
Rozlišujeme cukrovku I. a II. typu. První se týká zhruba 7 % lidí, chorobou postižených již od narození nebo od mládí. Druhý typ se objevuje v průběhu života u starších lidí. Oba typy souvisí s nedostatečnou tvorbou inzulínu ve slinivce břišní, nebo s jeho nedostatečnou účinností. Inzulín je nezbytný pro regulaci cukru v naší krvi, bez jeho dostatečné přítomnosti a účinnosti nemůže cukr z krve přejít do buněk a dodat jim potřebou energii pro jejich fyziologickou činnost.
Hledání příčin
Alopatická medicína má dnes pro tento stav vhodné léky na bázi umělého inzulínu. Proč však dnes tak masově roste počet lidí postižených cukrovkou, proč slinivka není schopna vyprodukovat potřebné množství inzulínu, se neví. Jinými slovy je to stav, kdy umíme řešit, zmírňovat, nebo i zmenšovat projevy nemoci (dodáním umělého inzulínu) avšak najít vhodnou terapii, aby naše tělo začalo samo produkovat inzulín, se nedaří.
Jsou známy příklady, kdy otevření lékaři zjistili jednoznačnou souvislost mezi hladinou cukru v krvi a citovým světem pacienta. Nedostává-li se našim buňkám dostatek cukru, tělo strádá. Lidskou lásku můžeme také chápat jako nejsladší ze všech druhů sladidel, které se nám nikdy nepřejí. Sebelepší cukrářský výrobek nechutná tak sladce, jako pochvala, pohlazení nebo políbení od milované osoby.
Takže lze lidskou lásku ztotožnit s jakýmsi „citovým cukrem“. A když se nám ho nedostává, také strádáme a projeví se to tak, že se zablokuje schopnost slinivky břišní produkovat potřebný inzulín. Toto tvrzení samozřejmě nenajde mnoho pochopení u odborníků, kteří odmítají celostní přístup k řešení zdravotních problémů. Avšak příklady z praxe tomutu východisku jednoznačně nahrávají.
Terapie změnou přístupu k životu
Paní závislá na pravidelném píchání inzulínu odjela na měsíc hlídat svého vnuka. Kdo má malé děti, jistě potvrdí, že takový vitální chlapec dá pořádně zabrat. Při péči o vnuka se však cítila nesmírně šťastná, potřebná, využitá. Dlouhé roky měla problémy, aby při pravidelných kontrolách měla svoje nálezy alespoň trochu v normě a vždy se strachem vstupovala do ordinace lékaře pro výsledky.
Po návratu z hlídání vnuka se bála ještě více než obvykle, ale jaké bylo její překvapení, když jí pan doktor sdělil, že na sobě asi zapracovala a snížil dávky inzulínu na polovinu. Žena vydala při péči o dítě mnoho fyzických sil, ale psychických jich daleko více získala.
Projevy lásky
Hospitalizovaného muže v nemocnici pravidelně navštěvovala manželka. Scénář byl pokaždé stejný. Celou dobu manžel láteřil na osud, vyčítal, vztekal se, zlobil se na celý svět. Jeho psychické nastavení zaujalo i ošetřujícího lékaře. Při hodnocení vývoje nemoci mu sdělil, že svým psychickým stavem lékařům moc nepomáhá. A doporučil mu, aby před příští návštěvou manželky zakoupil květiny a ženu obdaroval. Pacient nevěřil, ale poslechl. Na příští návštěvu ženy se dokonce začal těšit, jak ji překvapí.
Překvapení bylo obrovské, žena dojetím plakala. Další návštěvy probíhaly v úplně jiné atmosféře, oba měli pocit, že se jim do vztahu vrátily pozitivní emoce, pocit radosti, štěstí, a láska. A tak jak se pacientův stav předtím nelepšil, odběry provedené měsíc po květinovém daru byly výrazně lepší.
Láska jako všelék
Není snad toto jedna z možných cest z problémů, který nám život v důsledku našich rozhodnutí přináší? Chovejme se moudře, abychom svoji životní porci cukru – lásky brzy nevyčerpali, poctivě pracujme, ale taky odpočívejme. Náš život nesmí být jen obětí pro druhé, musíme se naučit přinášet radost především sobě. Nezaměřujme svůj život pouze na materiální požitky, ale pracujme na rozvoji svého láskyplného ducha.