Barbara Lorenzová
06. 10. 2018 09:22
Zdroj: pixabay
Historie kočárků, ač se to z dnešního pohledu nezdá, není příliš dlouhá. Kočárky v průběhu let prošly spoustou funkčních i módních proměn. A není pochyb o tom, že spousta vývojových změn nás ještě čeká. Jak to vypadalo s kočárky v době, kdy se v nich vozili naše praprababičky?
V době, kdy ještě kočárky neexistovaly, miminka se přenášela různými způsoby. Například v nůši, v náruči, v batohu, v přenosných kolébkách nebo byla miminka jednoduše připevněna k tělu matky. Postupem času se začaly vynalézat také přepravky, aby byly pohodlné jak miminku, tak i rodičům.
První kočárek, jak ho známe dnes, sestrojil zahradní architekt William Kent v roce 1733 pro vévodu z Devonshire, který chtěl vozítko použít jako hračku pro své děti. Za košík na kolečkách byl tehdy zapřáhnutý poník nebo koza. Tento prototyp kočárku si tehdy mohl dovolit málokdo. Kvůli svému bohatému zdobení byl velice drahý.
Další proměna přišla v době, kdy si vylepšovatelé uvědomili, že by mohli vozítku pořídit madlo, za které by kočárek mohli tahat lidé. Většina prvních kočárků měla jen dvě nebo tři kola, protože vozítka se čtyřmi koly nemohla jezdit po chodníku. V roce 1875 se však uznalo, že kočárky nejsou pro chodce nebezpečné, a tak mohl jejich vývoj pokračovat dál.
České maminky si musely na moderní kočárky dlouho počkat. Ještě koncem 19. století se však tolik s dětmi necestovalo, jelikož panoval názor, že dítě by mělo zůstávat doma do doby, než samo začne objevovat svět po svých. Až na přelomu 19. a 20. století se objevila myšlenka, že dítěti čerstvý vzduch prospívá, a tak se kočárky dostaly do obliby většinové společnosti.
V chudších rodinách se začaly kočárky pořizovat až po první světové válce. Mottem se stal důraz na hygienu, prostor a dostatek slunce na převážené miminko. V té době se objevují dva oblíbené modely, a to celoproutěná „kukaň“ a „osmipérák“ s koženkovou korbou a sklopnou střechou, který se vyráběl až do 50. let.
Druhá světová válka na pár let přerušila výrobu a vývoj kočárků. Lidé neměli peníze a výrobcům zase chyběl materiál. Po válce se kladl důraz na bakelit nebo umělou hmotu s důrazem na bezpečí a elegantní provedení. Korbička se začala vyrábět o poznání výše, kvůli přibývajícímu smogu z aut. Maminky to ocenily také, jelikož se nemusely tolik sklánět ke svým ratolestem. Kočárky se také odlehčily a dalo se s nimi snadno manipulovat nebo se daly složit do auta.
V 70. letech se výrobci vrátili k modelům s vysokými koly a s řemínkovým odpružením. Kočárky se hemžily pestrými barvami a korbička se dala snadno oddělit od podvozku. Stále oblíbenější se stávaly „dvojkombinace“, kdy se z klasického kočárku dala udělat sportovní verze pro větší děti.
