Barbara Lorenzová
26. 11. 2018 17:01
Zdroj: pixabay
Cukroví, jak ho známe dnes, nemá až tak dlouhou tradici. V 19. století se o Vánocích místo rohlíčků dělaly třeba oplatky slazené medem. Vanilkové rohlíčky nebo vosí hnízda se na vánoční tabuli dostaly až o něco později a jemné druhy vánočního cukroví se začaly objevovat až v polovině 19. století.
Cukroví jedli jenom měšťané
Takové druhy, jak je známe dnes, si ale zdaleka nemohl dopřát každý. V té době si na nich pochutnávala jen šlechta a měšťané. Na venkově, kde byli lidé chudší se mlsalo především sušené ovoce nebo ořechy. Ještě na konci 19. století bylo pro širokou vrstvu lidí cukroví nákladnou záležitostí.
Cukr byl drahý, existovalo málo cukrovarů, třtinový cukr byl nákladný a řepného bylo málo. Místo cukru venkované používali med, kterého bylo dostatek. Až ve 20. století se začaly péct různé druhy cukroví ve všech rodinách, jako je tomu dnes.
Tvary od pohanů
A odkud se vzaly některé tvary cukroví? Ještě dávno před tím, než začali křesťané slavit Vánoce, vítali pohané obřadními rituály zimní slunovrat. Až do této doby sahají kořeny kulatých tvarů některého pečiva a také cukroví. Dříve se na svátky pekly koláče, které se rozdávaly koledníkům - právě v kulatém tvaru, symbolizující slunce. Další tvary odkazovaly například na podobu rituálních zvířat. Tradovalo se, že cukroví ve tvaru zvířete přenese na obdarovaného sílu a vlastnosti toho daného zvířete.
Pověry spojené s vánočním pečivem
Jakákoliv činnost spojená s nějakým svátkem většinou provázela pověra. Péct cukroví se mělo jenom z mouky z vlastní úrody, aby i další rok přinesl hojnost. Z těsta se slévala voda, která se podávala kravám, aby v dalším roce hojně dojily. Stejně tak zbytky ze štědrovečerního stolu se vždy dávaly zvířatům a ke stromům v zahradě, aby příští rok plodily.
Dříve nebylo vrcholem mlsání cukroví, ale chleba. Naši předci si ho vážili natolik, že věřili, že pokud se připálí nebo roztrhne, nevěstí to na příští rok nic dobrého. Do vánočního chleba se zapékal hrášek, mandle nebo peníze a kdo jej našel, čekalo ho v příštím roce bohatství.
Vánočku nebo perník známe dodnes
Historie pečení vánočky sahá do 16. století. Dříve se pekla i nezapletená a říkalo se jí “húsce”. Vyvinula se z bílého obřadního chleba. Oválný tvar měl připomínat dítě v povijanu. Na konci 19. století se začal objevovat jablkový závin. Ten se dochoval v mnoha rodinách o Vánocích dodnes.
Co už ze sváteční tabule vymizelo, jsou pečené oplatky, které se polévaly medem. Někde se také dělaly lívance nebo švestkové knedlíky. Na Štědrý den byl oblíbený zákusek “muzika”, což byla směs sušeného ovoce, strouhaného perníku a ořechů.
Tradičním vánočním pečivem jsou i dnes perníčky. První perníkaři se v Čechách začali objevovat už ve 14. století. Název perníky dostaly od slova pepř, ten se totiž s dalším kořením do těsta přimíchával. Perníkové těsto se sladilo medem a vtlačovalo do dřevěných formiček různých tvarů.
Fotogalerie
