Čínský vůdce Mao Ce-tung představil na setkání s americkým ministrem zahraničních věcí Henrym Kissingerem nabídku, která nemá v moderních dějinách obdobu.
Velký kormidelník, jak zněl jednu dobu oficiální titul čínského vůdce, patří k nejkrutějším diktátorům historie. Má na svědomí desítky milionů obětí a i když se mu povedlo vytvořit kult osobnosti, svou zemi dlouhá léta táhl ke dnu.
Kissinger dostává nabídku
V roce 2008 došlo k odtajnění některých dokumentů americké administrativy ze začátku 70. let a jedním z nich je záznam setkání čínského vůdce Mao Ce-tunga s ministrem zahraničních věcí Henrym Kissingerem.
Odehrálo se v noci z 17. na 18. února 1973 ve vile v Pekingu. Oba muži seděli u cigár a probírali třeba, jestli Sovětský svaz představuje hrozbu pro Tchaj-wan. Došlo také na špatný stav vzájemného obchodu mezi Čínou a USA.
„Víte, Čína je velmi chudá země, Nemáme toho moc. To, co máme v přebytku, jsou ženy. Takže pokud je chcete, můžeme vám dát pár z nich, několik desítek tisíc,“ řekl v jednu chvíli Mao. A rozesmál se, co dělal tak často, že nebylo jasné, jestli vtipkuje, nebo myslí svá slova vážně. Jenže pak pokračoval: „Chcete naše čínské ženy? Můžeme vám jich dát 10 milionů. Máme příliš mnoho žen. Rodí děti a našich dětí je příliš mnoho.“
Pozvánka pro Maa
Není jisté, do jaké míry a jestli vůbec myslel Mao nabídku vážně, ale od člověka, který místo utopie uvrhl svou zemi do hladomoru a zruinoval hospodářství, lze čekat leccos.
„Je to nový návrh, budeme si jej muset prostudovat," reagoval Kissinger, jeden z nejlepších diplomatických mozků 20. století. Pak dodal, že nemají na čínské ženy kvóty a doufal, že téma je zažehnáno. Chtěl se totiž vrátit k otázce Sovětského svazu.
Jenže Mao byl neústupný a tvrdil, že by to pomohlo snížit zátěž jeho země. I v otázce případné války se Sovětským svazem totiž našel ženský problém. Vysoký počet žen považoval za hendikep, prý neumí bojovat. Chvíli se s Kissingerem baví o tom, jestli jsou tato slova vhodná na zveřejnění, protože by vyvolala pobouření veřejnosti. Načež komunista Mao řekne, že se ničeho nebojí, neboť mu už Bůh poslal pozvánku. A pak do místnosti vstoupí fotografové, aby zaznamenali setkání, takže podivná konverzace končí.
Zdroje: foreignpolicy.com, history.state.gov