Barbara Lorenzová
23. 07. 2018 09:44
Zdroj: Profimedia.cz
Každý rodič své dítě miluje a udělal by pro něj cokoliv. Ovšem přesný návod na výchovu neexistuje, a tak se všichni dopouštíme naprosto zbytečných chyb, které naše dítě poznamená po celý zbytek života. Ať se jedná o nedostatek času, zbytečnou kritiku nebo špatnou komunikaci, vaše dítě to odnáší zcela zbytečně.
Od plenek po vysokou školu jsou rodiče těmi nejdůležitějšími osobami v životě svých potomků. To právě oni formují budoucí osobnost, určují její směr a právě oni se také dopouští těch nejzávaznějších chyb.
Na co by si rodiče měli dát ve výchově potomka pozor? A jak ze svých potomků udělat šťastné a samostatné jedince? To nám objasní psycholožka Marie Aujezdská (z kliniky Logo), která vybrala 10 nejčastějších chyb a jejich ideální řešení.
1. Nedostatek času
Hodně rodičů v dnešní uspěchané době nemá na své potomky čas. Pro rodinu je ale nesmírně důležité vzájemné naslouchání a sdílení pocitů. V opačném případě dítě strádá a podepíše se to na něm. „Nejde zde jen o zajištění provozních záležitostí, příkazů a pokynů, ale vymezení si času a vytvoření si prostoru na naslouchání osobních prožitků dítěte,“ tvrdí psycholožka Marie Aujezdská.
2. Nadměrně ochranitelský přístup
Mateřská láska u některých rodičů nezná mezí. Některé matky své vymodlené dítě milují až přehnaně úzkostlivě. Dokáží jim volat několikrát denně, kontrolují je na každém kroku a většinu věcí dělají za ně. „Dítě se musí naučit snášet různé obtíže. Připravit se na to, že se mu nemusí vše dařit.“
3. Realizovat nesplněné přání na dětech
Sami jsme v něčem neuspěli, ale chceme si splnit své sny skrze svého potomka. Například nutíme dítě k vrcholovému sportu, i když by se raději věnovalo četbě nebo kreslení. „Někteří se dokonce snaží, aby se z jejich dítěte stal extrovert i přes to, že je od narození introvert, kterému stačí ke štěstí intimnější prostředí s několika kamarády.“
4. Nejednotná, chaotická a nedůsledná výchova
Každý z nás má jiný názor na výchovu, která je zaručeně ta nejlepší. Ale rozdílná výchova každého rodiče, může vést ke zmatkům. „Je třeba si uvědomit, že dítě zná své možnosti i to, když se proti nastaveným pravidlům proviní.“
5. Vyvarovat se ukvapených zákazů a slibů
Příkazy jsou potřeba, ale měli by nás zajímat i názory potomka a dítě by se mělo naučit rozhodovat samo. Také bychom se měli vyvarovat slibování nesplnitelného. „Zákazy a sliby nadělají většinou jen zmatek a mohou v neposlední řadě způsobit až ztrátu důvěry dítěte ve vás.“
6. Nadměrné zaměstnávání dětí koníčky
Někteří rodiče zaměstnávají své děti od rána do večera. Vybírají jim nejrůznější kroužky a koníčky, ale měli bychom svým potomkům nechat volný prostor. „Někteří rodiče neposkytnou dítěti čas na jeho momentální potřeby a na to, aby se naučilo s tímto časem samo hospodařit.“
7. Nevhodnou činnost dítěte hned zastavit a podporovat ho v tom, v čem je dobré
„Platí to pro mladší i starší dítě. Ale chybou je, pokud konflikt staršího dítěte řešíme před ostatními. Větší efekt mívá pozdější rozhovor v klidu.“ Rodič by měl své dítě také podpořit v jeho silných stránkách a rozvíjet v nich jeho zájem.
8. Slova nemám tě rád zcela vyloučit ze svého slovníku
I rodič mnohdy řekne něco, čeho poté lituje, a mrzí to i jeho potomka. „I když nás chování dítěte mnohdy velmi nutí k takové reakci, slova jako ´nemám tě rád´ by se měla zcela vyloučit z běžné komunikace.“
9. Pozor, jak se o dítěti vyjadřujete
Často chybujeme také ve vyjadřování se o inteligenci svého dítěte přímo před ním. „Později se důsledky tohoto přístupu mohou promítnout i v malé sebedůvěře dítěte.“
10. Rodiče nepřiznají svůj omyl a dělají se lepšími, než jsou
Umíte přiznat svou chybu? Jděte svým dětem příkladem a ukažte jim, že i vy dokážete přiznat selhání a přijmout jeho důsledky. Přiznáním omylu se velmi posílí vztah mezi rodičem a dítětem. „Pokud se přiznáme, tak to může vzájemný vztah jen upevnit. A musíme si uvědomit, že dítě stejně odhalí pravdu a její rozpor se skutečností ho může jen šokovat.“
Zamysleme se tedy sami nad sebou, svými potřebami, přáními, zkušenostmi z dětství i chybami a výše zmíněné chyby berme spíš jako návod.
„Přejeme hodně síly k přiznání si vlastních chyb i snaze o jejich nápravu. Ale pokud jste podle našeho obecného návodu dospěli k tomu, že děláte chyby a cítíte se provinile, tak si uvědomte, že nikdo není dokonalý. Každý se mýlíme a přiznání si vlastních chyb je první krok k úspěšnému zdolání výchovného procesu,“ uzavřela psycholožka Aujezdská.
