Imrich Rešeta
19. 06. 2020 11:24
Zdroj: Columbia Pictures
Z dvojice Werich-Voskovec působí jako ten tišší, méně živelný a noblesnější. Víc mu sice sekne oblek, ale neztratí se ani s bílou tváří klauna. Letos uplynulo 115 let od jeho narození.
Jiří Voskovec se narodil 19. června 1905 na Sázavě, v tehdejším Rakousko-Uherskou. Z matčiny strany patřil do rodu Pinkasů, který se vyznačoval silnými osobnostmi na pomezí politiky, umění a veřejného života vůbec. Jeho otec Vilém Wachsmann byl hudebník a i přes německy znějící jméno žil dlouho v Rusku, kde vyrůstali Jiřího dva starší sourozenci, Prokop a Olga. Rodina se po 1. světové válce vrací do Československa a počešťuje si příjmení na Voskovec.
Světoběžník nese avantgardu
Koncem dvacátých let Jiří Voskovec studuje na reálném gymnáziu v Praze, kde mezi jeho spolužáky patří také Jan Werich. Dlouho tady nezůstane. Získává totiž stipendium na Carnotovo lyceum v Dijonu.
Léta strávená ve Francii (1921-24) jsou pro něj patrně ta nejvíc formativní. Objevuje tamější kulturu a zejména pařížská divadla a cirkusy. A také avantgardu. O jednom z avantgardních směrů, futurismu, dokonce píše článek do studentských novin a text je považován za první v Československu, který se mu věnoval.
Po návratu z Francie studuje práva na UK, ale pak se zapojuje do Uměleckého svazu Devětsil, volného uskupení umělců všech druhů, které spojovalo to, že chtěli umění vrátit zpátky k masám, k lidu, na který se jakoby zapomínalo. Byli tady třeba Adolf Hoffmeister, Jaroslav Seifert nebo Vladislav Vančura. Seskupení vydrželo jenom dekádu, ale za tu dobu stihlo založit i divadelní sekci, respektive Osvobozené divadlo, co byla platforma, kde v roce 1927 debutovali Jiří Voskovec a Jan Werich se svou legendární Vest pocket revue.
Souboj ideí
Voskovec s Werichem na divadle postupně opouštěli model nezávazné recese a přecházeli ke komentování sociálních a politických témat. A protože se už psala 30. léta, došlo také na kritiku fašizmu.
V roce 1933 na hru Osel a stín prudce reagovalo německé velvyslanectví v Praze, které podávalo ostré diplomatické protesty. Divadelníci prý narušují mezinárodní vztahy s Německem. Pět let na to bylo Osvobozené divadlo kvůli úřednímu nařízení zavřeno a oba tvůrci z obav o své životy emigrovali do USA. V souvislosti s jeho původním příjmením Wachsmann dokonce dobový tisk o Voskovcovi psal jako o Židovi.
Vrátili se až po válce, ale druhá polovina čtyřicátých let nebyla jejich satirickému pojetí divadla nakloněna a stejně tak se Voskovec s Werichem nemohli shodnout na tom, jak pokračovat dál. Následovaly dva rozchody, profesní i osobní. Voskovec znovu emigroval do USA a na několik let také přerušil jakékoliv kontakty s Werichem.
Země (ne)zaslíbená
Druhá emigrace do USA nezačala pro Voskovce zrovna nejlépe. Jeho filmy z třicátých let, jako třeba Hej rup! (1934) a Svět patří nám (1937), co jsou dodnes funkční sociálně laděné komedie Martina Friče, byly totiž interpretovány jako propagace komunismu. A protože v té době ještě ve Spojených státech žhnul mccarthismus, octl se Voskovec na 11 měsíců ve vězení.
Hon na komunistický přízrak, jenž zhatil nejednu slibnou kariéru, ho pak pustil ze svých spárů a Voskovec, který si změnil jméno na George, pokračoval v kariéře uznávaného divadelního a filmového herce. Jen s tím rozdílem, že se stal hercem charakterním a většina satiry a avantgardy byla pryč. Za to se ale na různých newyorských scénách objevil v nastudováních jmen jako Edward Albee, Samuel Beckett, Ray Bradbury, G. B. Shaw nebo Anton Pavlovič Čechov a William Shakespeare. Odtud byl jenom krůček k filmu a patrně jeho nejznámější roli porotce číslo 11. v dramatu 12 rozhněvaných mužů (1957), v němž si zahrál po boku Henryho Fondu.
S Werichem se později usmířili a dlouho si dopisovali. První z věčných klaunů umírá 31. října 1980, Voskovec ho přežil jen o osm měsíců. Po dlouhém boji s rakovinou plic podlehl 1. července 1981 v Kalifornii infarktu. Urna s jeho popelem je uložená na pražských Olšanech. V hrobě, který sdílí s Werichem.
Zdroje: wikipedia.org, rozhlas.cz, Akropolis
