Imrich Rešeta
11. 11. 2020 12:37
Zdroj: Flickr.com/santiagonostalgico, CC BY-ND
Jedenáctého listopadu 1973 vypršel Sovětskému svazu termín, dokdy se měl rozhodnout, jestli nastoupí na odvetný zápas s Chile. Krví zbrocený stadion Estadio Nacional nakonec přivítal jenom jeden tým.
Na podzim 1973 se Sovětský svaz a Chile měli utkat o poslední postupové místo na mistrovství světa 1974 v západním Německu. Nebyl to jen fotbalový zápas, pod povrchem lze odhalit vojenský puč, studenou válku a stadion, který sloužil jako internační středisko k mučení a popravám odpůrců nového chilského režimu.
Nová Kuba
V návaznosti na nechvalně známé události v USA se tomu říká i chilské 11. září. Toho dne, jen v roce roce 1973, totiž proběhl vojenský puč, který svrhl demokraticky zvoleného chilského prezidenta Salvadora Allendeho. Ten prý v průběhu událostí spáchal sebevraždu. Civilní vláda byla rozpuštěna a vojenští vůdci, jedním z nich je i budoucí diktátor Augusto Pinochet, vytvořili vojenskou juntu s absolutní kontrolou nad zemí.
Šlo o významnou epizodu studené války, protože Allende vedl socialistickou stranu a měl silné vazby třeba na Fidela Castra. Když Allende v roce 1970 zvítězil v prezidentských volbách, americký prezident Richard Nixon se obával, že se Chile změní na další Kubu, a přerušil se zemí diplomatické vztahy. Byť to Spojené státy americké původně popíraly, výrazně podporovaly změnu režimu, k níž došlo o tři roky později. Patrně ale nikdo nepočítal s tím, do jaké obludnosti nadvláda junty vyroste. „Není to součást americké historie, na kterou jsme hrdí,“ odpověděl v roce 2001 americký ministr zahraničí Colin Powell na dotaz týkající se účasti USA v Chile.
Na druhou stranu Sovětský svaz Allendeho silně podporoval a považoval Chile za nového potenciálního spojence v těsné blízkostí Spojených států amerických. Po převratu přerušil diplomatické vztahy s Chile a patřil k nejhlasitějším kritikům nové vlády vedené armádou.
Bez soupeře na popravišti
Mezi prvními kroky nového režimu byly represe vůči všem, kdo mohli být loajální k Allendemu. Vojáci sváželi do zadržovacích středisek tisíce vězňů, nejvíc jich skončilo na Estadio Nacional, stadionu v Santiagu, hlavním městě země, kde národní tým hrál fotbalové zápasy.
Teď zde ale docházelo k mučení a zabíjení. A do toho najednou vpadl sport - Chile a Sovětský svaz čekal zápas, který měl rozhodnout, kdo získá postup na mistrovství světa v roce 1974. První zápas mezi oběma zeměmi se uskutečnil 26. září v Moskvě a skončil remízou 0:0, co režim nesl těžce, protože před domácím publikem očekával snadné vítězství.
K odvetě už nedošlo. Sověti navrhovali, jestli by se nemohla odehrát na neutrálním území, ale Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) jim to zamítla a nařídila, že do 11. listopadu si mají rozmyslet, jestli nastoupí. Sověti odmítli s odůvodněním, že nebudou hrát na „krví potřísněném stadionu, který se změnil v arénu mučení a poprav vlastenců".
Černá skvrna historie fotbalu
Sovětská fotbalová federace dostala pokutu ve výši 1700 dolarů a propadl jí vstupní poplatek 330 dolarů. FIFA nediskvalifikovala nějakou zemi z politických důvodů od roku 1930, kdy se uskutečnilo první mistrovství světa.
Zápas, který se nikdy neměl odehrát, nakonec proběhl 21. listopadu na Estadio Nacional. Jen několik dnů předtím z něj vojáci odvezli vězně do zadržovacího střediska poblíž pouště Atacama, takže FIFA ho shledala způsobilým.
Na trávník ale nastoupila jenom domácí reprezentace. Po několika sekundách od úvodního hvizdu sekund dotlačili Chilané míč k prázdné sovětské brance. Kapitán týmu, záložník Chamaco Valdés, vsítil rozpačitý gól a zápas byl ukončen. Chile se sice dostalo na mistrovství, ale ztroskotalo již v základní skupině.
Zdroje: medium.com, nytimes.com, wave.rozhlas.cz
