Imrich Rešeta
15. 06. 2020 16:20
Zdroj: Paramount Pictures
Britský režisér Alfred Hitchcock byl mistr v působení na diváky a mnohé z jeho desítky let starých postupů fungují dodnes. Tak jako slavný snímek Psycho.
Není moc filmů, o kterých lidé vědí třeba výrazné překvapení ze závěru, nebo mají vědomost o klíčové scéně i bez toho, aby ji vůbec viděli. Psycho (1960) britského režiséra Alfreda Hitchcocka k nim patří.
Fotogalerie
Díky svým kvalitám se natolik usadilo v povědomí, respektive kulturním dědictví, že zasahuje také do jiných oblastí a odkazují na něj i díla, která vznikla o půl století později a pro úplně jinou cílovou skupinu. Ta ani původní zdroj nemusí znát.
Zapovězená sprcha
O slavné scéně vraždy ve sprše se říká, že po jejím shlédnutí se mnoho žen nechtělo sprchovat, když byly doma samy. Takové emoce vzbuzuje jen velice málo děl, zmínit můžeme třeba Čelisti (1975), které pokazily jméno žralokům. Tam je přítomen strach z hlubin, náhlého útoku z neznáma a nelítostného dravce.
Hitchcock tohle všechno dokázal v prakticky domácím prostředí a u každodenní činnosti. Potřeboval na to 52 střihů na různé části těla a sprchového koutu, často zobrazoval hrůzu ve tváři herečky Janet Leigh a díky tomu vtáhl diváka přímo dovnitř dění. Běžný film té doby měl kolem 600-700 střihů a tady scéna o délce 45 vteřin spotřebovala necelou desetinu.
Vůbec nevadí, že se nůž nedotkne těla, nestříká krev, jen se jí trochu ukáže v odtékající vodě. Hitchcock nepotřeboval explicitně ukazovat masakr, zážitek uměl zprostředkovat jiným, působivějším způsobem. Díky tomu neměl problémy s cenzurou. Šokovaným úředníkům vysvětlil, že si jenom mysleli, že něco vidí. A i ten jeden záběr, který naznačuje, že se nůž noří do břicha, jde ve skutečnosti pozpátku, ostří se od těla vzdaluje.
Pan vypravěč
Když v roce 1972 došlo v The Dick Cavett Show na Psycho, respektive dozvuky sprchovací scény na divačky, režisér zmínil, že mu po premiéře snímku přišel list od jistého pána. Jeho dcera viděla starší francouzský psychologický thriller Ďábelské ženy (1955), v němž je ve vaně utopený muž a oči mu vylézají oči z důlků. Od té doby se odmítala koupat ve vaně. A pak viděla Psycho.
Výsledkem prý je, že není moc příjemné zdržovat se v její společnosti.
„Odpověděl jsem mu: Milý pane, pošlete ji do čistírny," vysvětluje Hitchcock. Sedí v televizním křesle, kratší ruce spojené na vystouplém bříšku a tváří se vážně, tak jako prakticky vždy. Famózní filmový vypravěč byl i vynikající řečník. Není jisté, jestli vůbec takový list obdržel, ale pomohlo to přiživit legendu Psycha. Filmu, jehož řemeslné kvality a emoce z nich vyplývající přetrvaly i šedesát let od premiéry.
