Až 8 % mladých párů u nás se dobrovolně vzdává role rodičů. I když existuje ve všeobecném povědomí názor, že děti jsou smyslem života nebo že žena, která nechce dítě, i když ho mít může, není normální. Každý člověk je ale originál, a ne každá žena názor většinové společnosti zastává.
Ženy, které nepotřebují k životu dítě spojuje jedna věc a to ta, že pomyslný smysl svojí existence nevidí v něčem, co se nekontrolovatelně pokakává, brečí a vynucuje si pozornost. Na ženy, které jsou především spokojené se svým životem a nechtějí na tom nic měnit, jsou krátké i mateřské pudy, tikající hodiny či biologická potřeba předat své geny někomu dalšímu.
Vyšší cíle i sobectví
Páry, které se shodnou na tom, že dítě nechtějí, přemýšlejí třeba i o odpovědnosti vůči planetě. Setkáváme se s názory, že Země je přelidněná a není schopna uživit další a další generace lidí. Sem tam zasáhne nějaká přírodní katastrofa, díky níž se počty lidí na planetě sníží. Tento argument zdá se být rozumný. Působí nesobecky v rámci zájmu vyšších cílů, o to víc ale působí sobecky argumenty lidí, kteří nechtějí děti z důvodu například fyzických změn.
Dalšími, už více pochopitelnými důvody jsou strachy ženy, že zůstane s dítětem sama. Okolo nás je tolik rodin, které se rozpadají, že na někoho mohou tyto situace působit až odstrašujícím příkladem. Pro některé ženy je to zkrátka nepředstavitelné, aby zůstaly s dítětem samy a opuštěné, a tak si raději dítě ani nepořizují.
Tabu, o kterých se příliš nemluví
Ženy, pro které dítě není priorita si omlouvají svoji nepotřebu také tím, že se nechtějí vzdát kvalitního partnerského života a dítě vidí jako překážku. Porodit dítě znamená obrovský zásah do intimního života obou partnerů a některé ženy si toho jsou dobře vědomé a nehodlají na úkor dítěte riskovat spokojený sexuální život. Stejně tak mají strach, že roli matky nezvládnou. Kdo nebyl na mateřské, asi si jen těžko může představit, jaká je to řehole. Pokud ženy naskočily do rychlíků své kariéry a bohatě jim stačí hektický způsob život, který vedou i bez dítěte, neumí si představit jakési odříznutí od společnosti a obětování veškerého času svému potomkovi.
Narušení času
Lidé, kteří jsou plně ponořeni do své práce, většinou to bývá nějaká tvůrčí činnost, která se táhne několik let a vlastně nemá žádný konec, vidí v dítěti velkou překážku. Rodičovství je pro ně něco, co jim nabourá kontinuitu času, a to zkrátka nechtějí obětovat.
Neodsuzovat
Tak jako existují dobrovolně svobodné matky, matky, které si zahrávají nezodpovědně se životem anebo homogenní páry, které vlastně odepřou dítěti mužskou nebo ženskou energii v rodině, tak i na páry, které nechtějí mít z nějakého důvodu dítě, nesmíme pohlížet skrz prsty. Jelikož každý člověk má nějakou svoji cestu, a i když se nutně neshoduje s názorem většiny, není důvod ji odsuzovat.