Barbara Lorenzová
25. 01. 2019 11:11
Zdroj: pixabay
V České republice se podle statistik každé druhé manželství rozvádí. Po počáteční lásce najednou není ani stopy a znesváření rodiče si nemohou přijít na jméno. V této fázi jsou často naprosto pohlceni svými emocemi, na to jak rozvod zasahuje do jejich života a tolik si neuvědomují, jak se ta velká změna dotýká jejich dětí. Pak se někdy diví, že děti začínají zlobit a jsou s nimi problémy.
Na věku nezáleží
Každý rok zažije u nás až třicet tisíc nezletilých dětí rozvod rodičů. Je celkem jedno, kolik dítěti zrovna je. Rozpad rodiny se negativně dotýká pětiletého dítěte stejně jako dvanáctiletého. Situaci, ve které se dítě ocitne, nemá šanci racionálně zpracovat a pochopit. Jedinou jistotu, kterou dítě mělo - bezpečný domov s mámou a tátou najednou není. Jak se rozvod rodičů podepíše na dítěti?
Každé dítě reaguje jinak
Každé dítě je jiné, tudíž i reakce na rozvod rodičů mohou být u každého dítěte různé. Záleží na věku dítěte, na jeho povaze, temperamentu, schopnosti vypořádávat se s obtížnými životními překážkami. V mnoha situacích jsou reakce dítěte v podobě zlobení a upozorňování na sebe jeho obranné mechanismy, kterým se snaží upoutat pozornost rodiče jakoby volalo: “Nechte toho hádání mezi sebou, usmiřte se a pojďte se starat o mě, oba dva.”
Začne se počurávat
Dítě, které už samo chodilo na záchod a najednou se začne počurávat, je zcela určitě vyvedené z míry. Dítě se většinou pomočí ve chvíli, kdy má strach před rodičem nebo když je přítomno něčemu, čeho se bojí a čemu nerozumí, např. ostrá hádka rodičů.
Rodič v tu chvíli neví, proč to dítě udělalo, nedokáže si spojit napětí, které na dítě působí a následný projev. Rodiče by v tomto případě měli zmírnit, dítě netrestat, nekřičet na něho a hledat příčinu toho, proč to dítě dělá a snažit se jí odstranit.
Zhoršení prospěchu
Tento projev je typický pro dítě, které prožívá obtížnou situaci v domácím prostředí. Dítě, které domu nosilo jedničky, maximálně dvojky, najednou začne bojovat s pětkami. Není se čemu divit, dítěti se honí v hlavě myšlenky, je nejisté, domů se netěší. Učitel si jeho zhoršení samozřejmě všimne a místo toho, aby pátral po příčině, vyvíjí na dítě ještě větší tlak, což v této situaci není zcela ideální.
Co v této situaci dělat? Rodiče by měli dítku vysvětlit, že se nezhoršilo proto, že by učivo nezvládalo, ale že se musí víc soustředit. S učením by se mu mělo v této fázi více pomáhat a netlačit na něho. Je dobré dopřát mu střídavě fyzickou a psychickou aktivitu a také je důležité informovat učitele o změně v rodině.
Nekázeň a sprostá slova
Některé děti začnou negovat všechno, co se jim řekne. Nechce, neposlechne, nepůjde, neudělá, je mu všechno jedno..Tuto neurvalost dítě většinou používá k tomu, kdo je slabší, křehčí, zranitelnější, tedy ve většině případů ke své matce. Používáním sprostých slov ze sebe dítě dostává negativní emoce, které má v sobě nahromaděné, i když často ani neví, co ta slova znamenají.
Pokud bylo dítě dříve hodné, je to projev protestu proti tomu, co se kolem něho děje. Když dítě nadává a nehezky se chová k jednomu z rodičů, mělo by mu být v klidu vysvětleno, jak to onoho rodiče zraňuje, jak to narušuje hezký vztah, který mezi sebou vždy měli. Pomoci může i fyzická aktivita, díky které se negativní emoce vyventilují a dítěti bude lépe.
Pocity viny
Někdy se stává, že dítě nese pocity viny za vzniklou situaci. Přemýšlí, co udělalo špatně, má výčitky, že se špatně učí a tak podobně. Vina dítě sžírá, je smutné, není spokojeno samo se sebou a ani mezi kamarády mu není dobře. Pokud se dítě sebeobviňuje, je nutné mu to vyvrátit.
Dát najevo, že s tím rodič nesouhlasí a když to nepomůže, je třeba i přitvrdit a rázně mu vysvětlit, že za nic nemůže, že je to jen problém obou rodičů. Hlavní je, aby v dítěti nenarůstal pocit viny z toho, co samo nezavinilo.
Fotogalerie
