Barbara Lorenzová
07. 11. 2018 16:15
Zdroj: pixabay
Pokud máte sourozence, určitě dáte za pravdu, že se sourozeneckými vztahy to je, hlavně v dětství a dospívání, jako na houpačce. Někdy vás pojí nerozlučitelné pouto a touha ochraňovat jeden druhého a někdy zcela naopak. Přemýšleli jste někdy jaký význam má pořadí, ve kterém se člověk do rodiny narodí?
Prvorozené děti
Podle psychologa Jeronýma Klimeše jsou prvorození, stejně jako jedináčci, pod velkým tlakem rodičů, aby převzali jejich normy chování. Charakterizuje je tedy všeobecný pocit přetížení, který když si dítě osvojí, se projevuje jako perfekcionismus. Prvorození jsou zpravidla formování rodičovským modelem, který se uplatňuje i při výběru partnera. Prvorozené děti mohou být více agresivní, protože využívají výhody větší fyzické síly vůči mladším sourozencům.
Tlak na prvorozené je dán i tím, že lépe rozumějí pokynům rodičů. Když se sourozenci perou, pro rodiče je přirozenější oslovit prvorozeného, protože ví, že ten již přesně rozumí jejich slovům - u mladšího si nebývají tak jisti. Z toho vyplývá, že nejen provorozenci mají sklon se identifikovat s rodiči více než druhorození, ale i naopak rodiče coby dospělí lépe rozumí světu prvorozených než mladších dětí.
Americký psycholog Frank Sulloway si svoji historickou metodou ověřil následující hypotézy: "Prvorození jsou ve srovnání s druhorozenými více cílevědomí, agresivní,konveční, extravertní ve smyslu dominance (druhorození jsou více extravertní ve smyslu sociability) a emočně prchlivější, ve smyslu že se rychleji rozzlobí."
Druhorozené děti
Druhorození jsou rovněž pod tlakem přijmout normy rodiny, stejně jako každý člen jakékoliv malé skupiny, ale ocenění za přijetí rodinných norem je poměrně malá ve srovnání s oceněním, které se dostává prvorozeným. Může to být tím, že ve srovnání s prvorozenými mají minimálně jednoroční ztrátu a nemohou se jim tedy vyrovnat
Druhorozené děti jsou zpravidla předem odsouzeni k neúspěchu v porovnávání se staršími sourozenci, proto volí menší zlo - hledají náhradní cíle. Jedním způsobem, jak kompenzovat chybějící ocenění je únik do fantazie (sněním o úspěchu) a tím se i snaží vyhýbat neúspěchu, tedy nevyhledávají otevřený konflikt.
Druhý způsob je náhradní uspokojení. Bývají dobří v oblastech, které se z hlediska rodinné hierarchie považují za druhořadé až bezcenné, protože všechny ty "důležité" si vybral již prvorozený. Druhorození jsou považováni za obratné vyjednávače, jelikož si jsou vědomi, že fyzickou silou se na staršího sourozence moc nezmůžou.
Sulloway uvádí, že "druhorození bojují o pozornost tím, že mají otevřenou mysl a mají sklon k riskování a radikalismu. Vyvíjí se u nich sklon bojovat na vlastní pěst, vybírat si kariéru odlišnou od cesty prvorozených."
Děti, které se narodí, jako druhé provází pocit studu a méněcennosti, jelikož se s prvním narozeným přirozeně srovnávají. Z toho vyplývá, že druhorození mají sklony hledat chyby v sobě, brát vinu ostatních na sebe, přičemž prvorození hledají chyby hlavně v okolí. Uzavřenost druhorozených vyplývá tedy z pocitu méněcennosti, uzavřenost prvorozených z přehnaných nároků rodičů.
Nejmladší děti
Benjamínci (nejmladší děti) jsou rovněž formování druhorozenými dětmi, a díky touze rodičů mít stále dítě, které mohou vychovávat, jsou strháváni do nižších stádií. Se skupinou prvorozených je spojuje větší míra rodičovské pozornosti a více “zkamenělý” hodnotový systém stárnoucích rodičů. S druhorozenými je spojuje jejich pocit méněcennosti a nedostatečnosti vůči starším sourozencům.
Fotogalerie
