Zuzana Půrová
12. 08. 2021 15:00
Zdroj: Pixabay
Pandemie COVIDU-19 sužuje lidstvo rok a půl a mnohým se zdá nekonečná. Jenže Česko bojuje ještě na další frontě. S pandemií kůrovce. Tenhle škůdce ničí české lesy už nekonečně dlouho.
Že je kůrovec škůdce, který má na svědomí miliony metrů krychlových lesa, o tom nikdo nepochybuje. Přesto se ale kroky, podnikané k jeho vymýcení, stávají předměty sporů. Kritikům vadí zejména kácení v chráněných krajinných oblastech a národních parcích.
Jeden tábor prosazuje zájem na co nejefektivnějším zastavením kalamity přímo v zárodku, druhý se obává, že tyto unikátní ekosystémy budou nenávratně změněny k nepoznání. Pokud by se však boj proti kůrovci vzdal, mohlo by se stát, že v budoucnu nebudeme mít mnoho jehličnatých lesů, o jejichž zdraví bychom mohli usilovat.
Pomáhají speciální lapače
Kůrovec nad člověkem stále drtivě vede, je to totiž velmi silný protivník, který navíc těží z příznivých podmínek, které mu chystají extrémní teploty, v našich končinách dříve neobvyklé a globální oteplování obecně.
Škůdce má velmi rád mrtvé dřevo. I když ale hospodář odstraní nespotřebovaný materiál, i tak hrozí, že se ho nezbaví, přežívá totiž v kůře. Lesníci často k hubení lýkožroutů využívají speciálních lapačů, do kterých hmyz lákají pomocí feromonů. To je nejlepší způsob, jak se zbavit těch jedinců, kteří přežívají zimu mimo vytěžené dříví.
Velkým plusem kůrovce je, že dokáže za potravou „cestovat.“ Vyhledává si ji totiž za letu, což mu s pomocí povětrnostních vlivů umožňuje napadat i dřeviny kilometry vzdálené od přirozených útočišť.
„V naší současné krajině mají ideální podmínky pro to se šířit i na desítky kilometrů,“ vysvětlil nedávno pro server Aktuálně.cz Otakar Holuša z Mendelovy univerzity v Brně. Připomněl také, proč má tolik rád smrky. „Když je chladno, zpomaluje se dospívání kůrovce a zkracuje se období, kdy mohou žrát. Navíc čím je teplejší klima, tím více oslabený strom kůrovci 'voní' a tím více ho láká.“
Dvě i tři generace za rok
Je však třeba zdůraznit, že škůdce nepohrdne ani borovicemi, modřínem nebo klečí. A navíc, ač jeho přirozeným útočištěm jsou již odumřelé stromy, v případě jejich nedostatku se zaměřuje na oslabené a potažmo i zcela zdravé dřeviny.
Za obvyklých podmínek se během roku vyvinou dvě generace kůrovce. V uplynulých letech, vyznačujících se však extrémními teplotami a častými obdobími sucha, nebylo ale výjimkou ani rojení třetí generace.
„Když už je někde ohnisko kůrovcové kalamity, samozřejmě se bude šířit. V ohnisku je několik miliard kůrovců, a když mají dobré podmínky, jako je sucho, větrno a blízké smrkové porosty, mohou se šířit rychle a daleko," dodal Otakar Holuša.
Žije s námi už dlouho…
Kůrovec by měl být s nadsázkou tématem pro školní učebnice dějepisu. První oficiální snahy o vymýcený podkorního hmyzu se na území našich Čech datují až do 18. století, kdy se začala objevovat císařská nařízení určená k zamezení bující kalamity. První velké postižení bylo ale zaznamenáno až v roce 1870 na Šumavě, škůdci zde napadli zhruba 10 milionů metrů krychlových stromů.
Držitelem smutného rekordu je však 21. století. Ještě v roce 2010 se podařilo překlenout sedmiletou krizi, skutečná kalamita však propukla před šesti lety. Například v roce 2018 bylo kvůli kůrovci pokáceno 13 milionů metrů krychlových lesa, v témže roce navíc došlo i k bezprecedentnímu zakládání čtvrté generace škůdců, což krizovou situaci ještě umocnilo. I tento smutný rekord se bohužel v loňském roce podařilo o více než 10 milionů metrů krychlových překonat...
