Imrich Rešeta
21. 05. 2020 07:26
Zdroj: Wikimedia Commons/Allan Warren, CC BY-SA
Barbara Cartland zemřela 21. května 2000 ve věku 98 let a možná patří k autorkám žánru, který není brán úplně vážně, na druhou stranu miliardy prodaných výtisků mluví za všechno. Povedlo se jí totiž zachytit něco nadčasového - romantiku a emoce, které přežijí všechno.
Pochází z rodiny britského důstojníka, který padl v I. světové válce. Její bratři zemřeli v II. světové válce. Pro Barbaru byla tahle rodinná historie velkým impulzem. Podílela se na práci mnoha charit a nejen v průběhu války. Za to později získala řád komandéra Nejctihodnějšího řádu sv. Jana Jeruzalémského.
Věnovala se ale i politice a po zvolení za radní v Hertfordshiru vedla kampaň za reformu domovů pečovatelských služeb nebo zlepšení platů porodních asistentek.
Život v růžové
„Jsem opravdová romantička," řekla Barbara Cartland v roce 1973 reportérům The New York Times, kteří ji navštívili v rozlehlém sídle, nepodobném těm, na nichž žijí její hrdinky.
Na sobě měla perly, náušnice a náramky vybrané tak pečlivě, aby ladily s výrazně růžovým kostýmem. „Moje hrdinky jsou vždy panny; nikdy nechodí do postele bez prstenu na prstech - alespoň do strany 118!" pokračuje spisovatelka.
Tak jako obálky a hrdinky knih, i ona se vznášela v jistém oparu a ideálech. První zasnoubení prý zrušila, když se dověděla, že existuje něco takového, jako pohlavní styk. Téma, které se v jejím okolí nikdy neřešilo, mladou ženu rozhodilo natolik, že odmítla dalších padesát nabídek k zásnubám.
Nakonec se v dubnu 1927 vdává za kapitána Alexandra "Sachie" George McCorquodala. Manželství vydrží jenom šest let. Krátce po rozvodu si bere Hugha McCorquodala, bratrance prvního manžela...
Zdravá romantika
Barbara Cartland byla přímo posedlá zdravou výživou a často se na ni obracely čtenářky s žádostí o radu. Ročně odpovídala na tisíce dopisů. Když vyšla její kniha Magie medu (1970), vyvolala takovou vlnu zájmu o med, že mizel z pultů britských obchodů rychleji, než cokoliv jiného. Ale aspoň poučila hospodyňky o jeho léčivých účincích.
Spisovatelka polykala výživové doplňky po desítkách a vždy se stavěla proti lékům a sedativům. Možná i díky tomu se dožila úctyhodných osmadevadesáti let. Ještě rok před smrtí dopsala svůj poslední text Tudy do nebe.
Obraz, který se k ní hodí patrně nejlépe, je ten, jak vypadal její pracovní den: leží pohodlně na pohovce a vypráví svůj nový romantický příběh sekretářce, která sedí za ní a zapisuje si to. Začínala vždy v půl druhé odpoledne a za dvě hodiny nadiktovala 8000 slov. Ke každé knize si načetla přibližně 20 dalších, aby si byla jista, že má správně historické reálie, oblečení a další detaily.
Žena minulosti
V šedesátých letech vedla výpravu proti magazínům a filmům se sexuální tematikou. „Myslím, že bychom měly vládnout světu z polštáře," říká upřímně. „Ale tyto sexuální filmy degradují ženy na nejnižší úroveň, jde jenom o tělo." Přiznává, že viděla i nějakou pornografii, ale lidé tam prý vždy mají špinavé nehty a je to hnusné. A ženy mají být především nádherné.
S tím souvisí také to, co vždy říkávala svojí dceři Rain, která byla v britské společnosti Debutantkou roku 1947. „Nikdo nechce chytré děvče. Běž a přepudruj si nos." Mimochodem, Rainin druhý manžel John Spencer byl otcem princezny Diany, takže se Barbara stala její nevlastní babičkou. Nicméně blízký vztah nenavázaly a nebyla ani přítomná na Dianině svatbě s princem Charlesem.
Barbara Cartland byla hodně konzervativní, neměla pochopení pro mladé lidi, měnící se morálku, citrusy (páchne po nich dech), černou barvu a kalhoty na ženách. „Nikdy jsem neviděla ženu, která vypadala dobře v kalhotách, protože jsou vzadu špatně tvarované. Kdyby se ženy na sebe dívaly zezadu, přestaly by nosit kalhoty," vysvětluje v rozhovoru pro The Guardian.
Když se v sedmdesátých letech světem přelévala vlna ženské emancipace, ona tvrdošíjně zůstávala na svých hodnotách a dál psala stejné příběhy. Neměla proč se měnit. Ještě za jejího života se prodala miliarda výtisků a získala také záznam v Guinessově knize rekordů za nejvíc knih vydaných v jednom roce - 191. Dohromady napsala 723 knih. V její pozůstalosti se našlo dalších 160 textů, které vycházejí dodnes.
Zdroj: nytimes.com, historyradio.org, theguardian.com
