Náhoda neexistuje, říkají ortodoxní zastánci názoru, že vše je řízeno nejvyšší moudrostí a autoritou. Tímto přístupem si věřící příjemně ulehčují život a dění kolem sebe. Tam, kde rozum nebere, nastupuje Boží autorita. Většina z nás vnímá realitu jinak. Už jen ustálené pojmy jako smolař, klikař nebo dítě štěstěny svědčí o tom, že náhoda je každodenní součástí našich životů.
Otázky bez odpovědí
Prakticky veškeré lidské konání můžeme hodnotit jako sled uvědomělé činnosti, do které se však mixuje neuvěřitelný vliv nahodilosti. Projevuje se už při samotném početí lidského zárodku, kdy pohlaví člověka záleží na tom, která spermie pronikne do vajíčka.
Je zdraví nebo zdravotní handicap dítěte dáno nějakými objektivními skutečnostmi? Proč zrovna naše dítě se narodilo s postižením, zatímco jiné se těší plnému zdraví? Co rozhoduje, že někdo má geniální talent a jiný má problém ukončit základní školu? Ptal se nás někdo, jestli chceme být homo nebo heterosexuální? Kdo rozhoduje o tom, že se některá žena musí bát otěhotnění po každém styku a jiná je neplodná?
Záleží vždy jen na nás, jakou profesi si vybereme, nebo i zde má vliv faktor náhody? Proč se někdo může cpát sladkostmi od rána do večera a je štíhlý, zatímco jiný tloustne ze vzduchu? Kdo nebo co rozhoduje o tom, že někdo má úspěch ve všem na co sáhne a druhému se nedaří nic?
Je to všechno náhoda?
Jednoznačné odpovědi na položené otázky nám nemůže dát nikdo. Můžeme se k nim však trošku přiblížit, záleží na našem přístupu k životu. Ten, kdo věří jen v to, co vnímá 5 smysly a je přesvědčen, že existuje jen realita, kterou vidíme očima, se k odpovědi nemůže přiblížit vůbec.
Kdo však hledá odpovědi pod povrchem, kdo připouští, že existuje i jiná duchovní nebo univerzální realita, než matéria kolem nás, může postupně vysledovat, že i věci, které zdánlivě vypadají jako náhoda, náhodami nejsou.
S tímto přístupem můžeme snadněji přijmout a pochopit, proč se třeba narodí dítě s postižením, proč ten dostal rakovinu nebo proč druhého podvádí partner. Vliv náhody určitě existuje i u tohoto přístupu k životu, ale většinu tzv. náhod lze přijatelně vysvětlit a přijmout.