Imrich Rešeta
30. 04. 2020 08:05
Zdroj: Wikimedia Commons/Fanzineredwiki, CC BY-SA
Peter Lindbergh fotil nejslavnější modelky a celebrity pro ty největší světové magazíny. Nesnášel retuše a celý život volal po osvobození od diktátu mladosti a dokonalosti. V lidech hledal to, co v nich opravdu je.
Jako mladý kluk vůbec netušil, že fotografie vůbec existuje. Když ve věku patnáct let odešel ze školy a začal se živit aranžováním výkladů, považoval to za nejlepší práci na světě.
Fotogalerie
Několik dekád na to stojí u zrodu fenoménu supermodelek a stává se legendou. Jenže není jenom velkým jménem z obálek a naleštěných reklamních kampaní. Byl totiž jedním z mála fotografů, kteří dovedli z lidí vytáhnout jejich opravdové já. To, co bylo pod naučenou "veřejnou" tváří.
Poutník na cestě
Peter Brodbeck se narodil v listopadu 1944 v polském Lešnu, tehdy okupovaném německou armádou. Ještě před koncem války rodina ušla do Duisburgu, jehož industriální prostory si v sobě nesl celou kariéru.
Čím byl starší, tím méně vydržel na jednom místě. Chvíli studoval v Berlíně, pak se vydal po stopách svého idolu Vincenta van Gogha, ale cesta z městečka Arles na jihu Francie přes Španělsko a Maroko se protáhla na dva roky.
Vystudoval uměleckou školu a obstojně maloval, ale osud pro něj měl připraveno něco jiného. První jiskra prý přeskočila, když fotil děti svého bratra, a druhá, když mu kamarádi dohodili místo asistenta fotografa. Krátce na to otevírá vlastní fotoateliér a mění příjmení na Lindbergh.
V sedmdesátých letech se stává nejlépe placeným reklamním fotografem v Německu a v roce 1978 mu v magazínu Stern (pro který pracoval také Helmut Newton) vychází první módní fotografie. O dekádu později díky práci pro Vogue, kterou editor nejdřív odložil do zásuvky, kde ji objevila nastupující legenda Anna Wintour a okamžitě rozpoznala Lindbergův potenciál, mění celý fashion byznys. Byla to plážová fotka rozdováděných modelek v bílých velkých košilích, kterou najdete v galerii.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Hledání osobnosti
Nadja Aurmann o něm říká, že vždy uměl vyvolat dojem, že je nejhezčí ženou na světě. A tak vypadají na jeho fotkách nejen modelky, ale také obyčejné ženy. Lindbergh jim ukázal, že se nemusí bát prezentovat přes své hezké, ale aj i ty méně dokonalé stránky, jako jsou vrásky nebo pihy.
Byl to on, kdo přesvědčil Lindu Evangelistu, aby se kvůli focení nechala ostříhat nakrátko. Humbuk, který to vyvolalo, protože šlo o na poměry branže nezvyklý krok, považoval za absurdní.
A byl to také on, kdo jako první na světě dostal na jedno focení Lindu Evangelistu, Naomi Campbell, Tatjanu Patitz, Cindy Crawford a Christy Turlington. Šlo o tak přelomový moment, že prakticky okamžitě nastartoval fenomén supermodelek, který definoval devadesátá léta.
Bez kompromisů
Lindbergh se snažil jít proti klasické módní fotografii, která má prezentovat hlavně oblečení, ideálně v cool prostředí. Místo toho tahal modelky na pochmurná a industriální místa. Odmítal make-up i úpravu vlasů, a nechápal, proč po něm někdy požadují, aby retušováním třeba modelce prodloužil nohy.
Tina Turner (fotil jí na cover albumu Foreign Affair) vzpomíná, že byl zlým snem stylistek, které sebou tahají haldy trendového oblečení. „Vždy se jich zeptal, jestli mají bílou košili a džínsy.“ Žena pro něj byla důležitější než oblečení.
Ostatně, jeden z jeho slavných citátů zní: „Zodpovědností dnešních fotografů by mělo být osvobození žen a vlastně všech od teroru mladosti a dokonalosti.“
Sociální sítě Petra Lindbergha (@therealpeterlindbergh) žijí i osm měsíců po jeho smrti. Není divu, jméno samotné poutá pozornost, nadále mu vycházejí výpravné knížky a světové galerie vystavují jeho fotografie. Jako kdyby nikdy neodešel.
