katerina.horakova
26. 02. 2019 18:58
Zdroj: Archiv / Elevation Pictures
Jmenovala se Colette. Narodila se v Saint-Sauveur-en-Puisaye v Burgundsku v roce 1873. Vy ji možná neznáte, ale pro Francouze je to první žena v historii, které vypravili státní pohřeb. Život této autorky byl skutečně bujarý a i proto o něm Wash Westmoreland natočil film s Keirou Knightely v hlavní roli. Materiálu by ale bylo klidně na celý seriál...
Život stvořený pro film
Colette, celým jménem Sidonie-Gabrielle Colette, si možná matně vybavíte z hodin literatury, kde se i u nás učilo o jejích dílech Vagabundka a Gigi. Francouzská spisovatelka a novinářka byla totiž za svou tvorbu v roce 1948 nominována na Nobelovu cenu za literaturu. To není ale ani zdaleka jediná věc, kvůli které byla tak významná.
Její příběh začal podobně, jako příběh řady žen v 19. století. Venkovská dívka se zamilovala do staršího muže z města. Vzala si ho a odstěhovala se s ním do Paříže. A protože její muž byl Henry Gauthier-Villars přezdívaný Willy, známý spisovatel, proutník a vymetač večírků, byla mladičká Colette vržena do víru nočního života. Díky svému intelektu a důvtipu se tam ale neztratila. Po čase navíc společně s manželem přišli na to, že i ona má talent na psaní, a tak společnými silami vytvořili novelu Claudine ve škole. Ta se setkala s obrovským úspěchem, a tak napsali druhý díl. A pak třetí... Za chvíli Claudine, do níž Colette otiskla své vzpomínky a vlastní pocity a myšlenky, milovala celá Francie. Jediná potíž byla v tom, že veškeré autorství připadlo Willymu.
Ačkoliv bylo jejich partnerství pevné, vztah se postupně rozpadal. Přispívaly k tomu Willyho nevěry, ale i zálety Colette. V té se totiž s věkem probudil zájem o ženy, a tak se nejednou stalo, že se s manželem dělili o stejnou milenku. Mnohem horší dopad na jejich lásku měla ale Willyho touha vytěžit ze své nadané manželky co nejvíce peněz, což svéhlavou ženu sžíralo. Nakonec se v roce 1906 rozvedli. Colette začala psát pod vlastním jménem a s Willym po finálním rozloučení už nikdy nepromluvila.
První se státním pohřbem
Kromě psaní Colette milovala divadlo a kabaret, kterému se také aktivně věnovala. Život u divadla byl pochopitelně doprovázen mnoha skandály, ale tahle dáma na konvence své doby příliš nedala. Téma rovnosti pohlaví pro ni bylo zásadním po celý život. Vdala se pak ještě dvakrát, ale její svoboda pro ni byla vždy na prvním místě. Zároveň udržovala dlouholetý poměr s Mathilde de Morny zvanou Missy, umělkyní s vazbami na přední evropské šlechtické rody, která ráda nosila pánské oblečení a budila rozruch.
Od roku 1939 byla kvůli artróze nucena zůstávat ve svém pařížském bytě, a tak vznikl autobiografický román Z mého okna, v němž autorka okolní svět popisovala tím jediným pohledem, který měla k dispozici. Během druhé světové války poskytla azyl židovskému uprchlíkovi, který se u ní ukrýval celé dva roky.
Na sklonku života Colette prohlásila, že měla krásný život a lituje jen toho, že si to neuvědomila dřív. Zemřela ve věku 81 let v roce 1954. Jako první ženě v historii Francie jí byl vypraven slavnostní státní pohřeb, její ostatky pak byly uloženy ve slavném hřbitově Pére-Lachaise, kde odpočívá po boku dalších velkých literátů; Blazaca, Moliéra, Oscara Wildea a mnoha dalších...
