Imrich Rešeta
25. 05. 2020 07:18
Zdroj: Showpix.cz
Woody Allen nedává moc rozhovorů, rozhodně ne od chvíle, kdy se stal terčem kontroverzí, které mu prakticky zastavily kariéru. Teď se pro britské víkendové noviny Mail on Sunday rozpovídal nejen o tom, jak žije v nastalém útlumu.
„Myslím, že jsem v mnoha ohledech docela obyčejný chlap. Lidé mě vždy považovali za intelektuála, což nejsem. Až do 18 let jsem četl jenom komiksy," říká se svým typickým humorem v rozhovoru pro Mail on Sunday, nedělník listu Daily Mail.
Fotogalerie
Čtyřiaosmdesátiletý Allen je trochu nedoslýchavý a chvíli mu trvá, než si zvykne, že je rozhovor veden přes telefon a s člověkem, kterého předtím nikdy neslyšel. Ale rychle se dostane do formy, v jaké ho známe. Je vtipný, má nadhled, a i když tvrdí, že si spoustu věcí nepřipouští, je z něj cítit jistá roztrpčenost.
Jitření starých ran
Rozhovor samozřejmě neobejde otázku, která mu před časem utlumila kariéru tvůrce, jež téměř půl století točil jeden film ročně. Jeho adoptivní nevlastní dcera Dylan Farrow režiséra obvinila, že ji obtěžoval, když jí bylo sedm.
V době největšího zásahu hnutí #MeToo to přesvědčilo Amazon, aby zrušil dohodu s Allenem na čtyři filmy, a pozastavil uvedení jeho snímku Deštivý den v New Yorku (2018). Vydavatelství Hachette upustilo od vydání jeho memoárů. Prý s knihou zacházeli „jako s toxickým jedem“.
„Necítím se očištěný, protože to by znamenalo, že jsem měl obavy. Nechci se zdát bezcitný, ale nejsem. Samozřejmě si uvědomuji, že jsem předmětem klepů a skandálů, ale nemůžu se tím nechat znepokojovat. Žiji svůj život. Pracuji. Hraji jazz. Sleduji sport. Vídám své přátele. Nedívám se na nic a nic nečtu.“
Pak se odmlčí a po krátké pauze dodává, že sice šlo o falešné obvinění, ale vděčné sousto pro bulvár. A byť ho úřady po vyšetřování zbavily obvinění, už to nejde smýt.
„Co tedy můžu udělat? I kdyby Dylan předstoupila před lidi a řekla, že si celou věc vymyslela a je jí to líto, někteří lidé by tomu příběhu stále věřili. Takže to ignoruji. Pracuji. Jdu dál. Obklopuji se lidmi, které znám dlouho, lidmi, kteří znají pravdu."
Intelektuálem z donucení?
Woody Allen dodnes píše na starém psacím stroji, nemá počítač, mobilní telefon a nepoužívá ani sociální sítě. Pokračuje v hraní na klarinet s jazzovou kapelou a pravidelně, až do začátku pandemie, vystupoval v newyorském hotelu Carlyle. Chodil také na zápasy basketbalu a baseballu. Považuje se za obyčejného chlapa, kterému přischla role intelektuála náhodou.
„Vždycky jsem nosil brýle a když se castingoví režiséři podívali na někoho, jako jsem já, pak se podívali na někoho, jako je Sylvester Stallone, dostal jsem vždy roli univerzitního profesora. Proto si lidé myslí, že jsem intelektuál," tvrdí Allen.
I když už nějakou dobu netočí, nepřestal čtyřiaosmdesátiletý tvůrce pracovat. Důvod? „Pořád nemám pocit, že jsem natočil skvělý film, jako Federico Fellini nebo Ingmar Bergman, nic jako Sedmá pečeť. Nepřestanu se snažit, protože ačkoli jsem byl docela úspěšný, nikdy jsem sám sebe neuspokojil umělecky."
Dodává, že filmy se netočí pro ceny. Ani Mozart nekomponoval proto, aby získal nějakou trofej. „Pokud dostanu šanci a virus zmizí, možná ještě než zemřu, je tu šance, že udělám skvělý film. Ale zatím se mi to nepovedlo.“
Spokojený život
Když dojde řeč na uzavření New Yorku kvůli koronaviru, vyrazí ze sebe zasténání. „Nesnáším to. Vstávám, cvičím. Hrám na svůj klarinet a pak zírám do prázdného prostoru. Mám připravenou hru a napsaný film, ale nemůžu se do nich pustit. Každý den chodíme na procházku, ale není to příjemné. Všechno je zavřené a v ulicích je atmosféra strachu.“
Přesto je spokojený. A to díky manželce, o pětatřicet let mladší Soon-Yi, adoptivní dceři jeho bývalé dlouholeté partnerky Mia Farrow.
„Můj názor byl vždy takový, že většina vztahů nefunguje, a proto mají lidé aféry. Můžete se oženit, rozvést, oženit se, rozvést, nebo můžete jít na schůzku s 56 lidmi, a pokud budete mít štěstí, můžete najít tu správnou. A to se mi stalo.“
Byť je jeho jméno synonymem pro neurózu a terapii, Allen tvrdí, že už roky nepotřebuje pomoc psychiatrů. Od té doby, co se oženil, se také uklidnil. Zbavil se mnoha svých neurotických rysů, i když stále neprochází tunely a nemá rád malé prostory nebo výtahy.
Ve vlastní verzi svého životního příběhu je spokojený. A rozhovor zakončuje typicky allenovsky:„Jsem šťastný v manželství. Jsem šťastný se svou rodinou. Ale na této planetě už nikdy nemůžete být šťastní. Dostali jsme se do špatné situace. Lidská existence je nejistá, děsivá a zbytečná. A tak pokračuji... Co jiného se dá dělat?"
Na nejlepší filmy Woodyho Allena se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroj: dailymail.co.uk
