Imrich Rešeta
19. 07. 2020 07:45
Zdroj: Wikimedia Commons/Anonymous publication from 1858, Public domain
Prakticky každý módní prvek má své horlivé obdivovatele i kritiky. Krinolína ale dávala těm druhým do rukou hodně silný argument - stovky žen, které kvůli ní zemřely, když se jim vzňaly šaty.
Když se v polovině 19. století krinolíny objevily ve společnosti, strhla se doslova mánie. Nosily je královny i pomocnice v kuchyni.
Fotogalerie
Jenže se brzo ukázalo, že tenhle módní výstřelek má několik výrazně negativní stránek. Bylo to velké, neobratné a navíc smrtící.
Vražedná móda
Průměr krinolíny mohl dosáhnout až úctyhodných 180 centimetrů, co představuje objem, který nelze jen tak ukočírovat. Dámám se oděv někdy zamotal do koles kočárů, nebo, co bylo časté, došlo ke vzplanutí od svíčky či jiného zdroje ohně, ke kterému se neopatrná nositelka dostala příliš blízko.
V 50. a 60. letech 19. století byly zaznamenané stovky případů úmrtí spojených s krinolínou. Některé odhady mluví dokonce o neuvěřitelných 3000 mrtvých ženách. Dobové vydání novin Times zmiňuje třeba případ z 13. února 1863, kdy čtrnáctiletá Margaret Davey, která pracovala jako pomocnice v kuchyni, podlehla rozsáhlým popáleninám. K neštětí došlo poté, co si stoupla na kraj krbu, aby dosáhla na nějaké věci, které byly na jeho římse. Nešťastnou náhodou se jí od ohně vzňala krinolína.
Krátce na to šestnáctiletá Emma Musson vzplála poté, co se z krbu vykutálel kousek hořícího koksu a dopadl na její krinolínu. Dívce už nebylo pomoci.
Zrod krinolíny
Španělské dámy již v 15. století poznaly typ široké sukně s názvem farthingale, která by se mohla považovat za předchůdce krinolíny. Když v první polovině 19. století došlo postupnému zvětšování sukní, dámy vytvořily iluzi velkého kruhu ve spodní části oděvu tím, že nosily několik vrstev spodniček. Mělo to ale drobný háček, víc vrstev zrovna neusnadňovalo pohyb a pohodlí se ženám mohlo jen zdát.
Za předchůdce moderní krinolíny je považována sukně s obručemi, kterou si v roce 1846 nechal patentovat David Hough. Po něm došlo na patent klecové spodničky a následně W. S. Thomson přidal očko spojující výztuž krinolíny se stuhou v pase.
Díky vynálezu krinolíny se ženám dostalo úlevy. Šlo totiž o jednoduchou výztuž ve spodní části sukně, takže požadovaný tvar zůstal zachován i bez toho, aby uvnitř musela být výplň. Dámám tak bylo dopřáno i trochu vzdušnosti ve spodních partiích. A místo kuželovitého tvaru získaly šaty módní vzhled kopule.
Nesmrtelná krinolína
Samozřejmě, krinolíny se dočkaly také výsměchu a spousty karikatur a posměšků, které si dělaly legraci z toho, že dáma v tomto oděvu si nemá jak sednout, respektive se jí u toho zvedne krinolína a dojde k obnažení všeho, co má pod ní.
Krinolína, byť patří mezi nejzvláštnější viktoriánské módní trendy a vysloužila si také spoustu dobové kritiky, měla několik pozitiv. Pro ženu vytvářela automaticky dostatek osobního prostoru i mezi muži, co nebylo k zahození.
Postupně ale došlo ke zmenšování objemu a upadal také zájem o krinolíny. Přesto se v šatnících žen udržela prakticky do dnes. Zažívala revival po obou světových válkách, pak ji do svých kolekcí různými způsoby zakomponovali slavní módní návrháři jako Christian Dior, Vivienne Westwood nebo Alexander McQueen. Své místo našla v žánru steampunk a objevuje se také ve svatebních šatech.
Do světa krinolín můžete nahlédnout v GALERII:
Fotogalerie
Zdroje: branchcollective.org, wikipedia.org, TIMES
