Neuměl dobře vyslovit „ř“, mírně koktal a do výšky také zrovna nevyrostl. I přes to se dokázal prosadit a stal se divadelním a později i filmovým hercem. Své kouzlo osobnosti využíval i v soukromém životě, ženy ho milovaly a on miloval je.
Jiří Hrzán byl odmalička komediant. Už na základní škole bavil spolužáky svými humornými scénkami, proto byl také v kolektivu dost oblíbený. Ačkoliv inklinoval k herectví, na DAMU se nedostal, nicméně začal hrát v Divadle mladých v Táboře. Zde si ho všimnul divadelník E.F.Burian a angažoval ho do Divadelního studia v Praze. Své nedostatky dokázal proměnit v legraci a vada řeči ho naopak pomohla odlišit se od svých kolegů. Díky tomu se také za krátkou dobu stal výraznou mladou postavou českého herectví. Jiří získal angažmá v divadle Semafor, podruhé se přihlásil na DAMU a tentokrát ho vzali přímo do třetího ročníku.
Od poloviny šedesátých let se stal členem Činoherního klubu, kde se potkal s řadou známých herců. Mohl zde naplno projevit svůj talent pro improvizaci. Úspěšný se stal i coby filmový herec. První velkou roli si zahrál ve filmu Svatba jako řemen a Penzion pro svobodné pány. Po vpádu ruských tanků na české území Jiří uvažoval o emigraci. Nakonec v něm převládl pocit vlastenectví a zůstal v Čechách. Normalizační doba tlačila na lidi, kteří vystupovali výstředně a shodou okolností v té době herec spadl v Ostravě z balkonu. Soudruzi mu zakázali vystupovat v pražských divadlech a v činoherním klubu.
Se svojí první ženou Věrou Šmídovou měl dvě dcery Barboru a Terezu. Bára Hrzánová je dnes známou herečkou. I přesto, že svoji ženu miloval, nedokázal jí být věrný, a tak se manželé rozvedli. Jiří Hrzán, i když byl malého vzrůstu, dokázal na sebe poutat značnou pozornost a na ženy působil jako magnet. Smysl pro humor a osobité kouzlo k němu přitahovalo ženy z řad manekýn, hereček i zpěvaček. Byl to zkrátka milovník života se vším všudy.
Kdo ví proč měl i oblibu ve výškách. Rád lezl po hromosvodech, šplhal po římsách domů a výšky ho stejně jako vysoké ženy fascinovaly. Možná toužil po možnosti vzlétnout jako pták. Také za sebe nikdy nenechával hrát kaskadéry a nebezpečné scény si s chutí zahrál sám. Tato touha se mu ale bohužel stala osudnou. 22.září 1980 odešel z divadla, namířeno měl za svoji tehdejší přítelkyní a chtěl si cestu za ní zpestřit šplhem po budově. Z výšky spadl a dva dny po pádu zemřel v nemocnici. Dnešním dnem si připomínáme tohoto herce, který miloval život a bohužel i nebezpečné situace.