Denisa Zajíčková
06. 02. 2020 11:29
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain
Někdy se za první oběť dopravní nehody označuje Henry Lindfield, který se vydal na cestu z Londýna do Brightonu 12. února 1898. Jednalo se o první smrt řidiče automobilu. Ve skutečnosti se ale můžeme podívat ještě o 29 let dříve na neštěstí, které způsobila jedna ostrá zatáčka, o typický vůz však nešlo.
Dne 31. srpna 1869 se irská vědkyně Mary Ward stala první osobou, který kdy zemřela při dopravní nehodě. Stalo se tak ve Velké Británii a Irsku, konkrétně v irském hrabství Offaly. Byla prababičkou slavné anglické herečky Lally Ward, která hrála postavu Romany v seriálu BBC Doctor Who.
Fotogalerie
Osudná zatáčka
Mary jela spolu s kapitánem Henry Wardem, Honorable Randalem a Clare Parsons. Cestovali tzv. silniční lokomotivou, experimentálním parním vozidlem. Když ostře zahnuli na Cumberland Street poblíž Parsonstown, prudká změna směru způsobila, že Mary vypadla dopředu z lokomotivy a ta ji přejela. Lékařská pomoc byla v ten moment již absolutně zbytečná, Mary byla na místě mrtvá.
Následující den se na monumentálním hradu v Birru, který byl postaven v roce 1620 na objednávku hraběte z Rosse, konalo šetření nehody. Dlouho se soudce snažil najít viníka, ale po vyslechnutí všech svědků včetně doktora Woodse, který konstatoval úmrtí Mary, nebyl z její smrti nikdo obviněn.
V 19. století bylo v Anglii právo na vzestupu. Byla to také doba, kdy systém přiznával více práv obviněným, zaváděl nové formy žalob nebo připustil v civilních sporech svědectví obou stran. V roce 1800 byla také uzavřena unie Velké Británie s Irskem. Jednalo se o poměrně zásadní století, které mělo vliv na právní systém Anglie. Projednávání nehody bylo tak již více "prolidské" a zohledňovalo práva a povinnosti občanů.
Co to bylo za stroj?
Silniční lokomotiva, která způsobila tragédii, byla v 19. století poměrně populární. V galerii najdete obrázek takové lokomotivy, která byla sestavena pro hraběte z Caithness v roce 1860. Ten cestoval s lady Caithness a dalšíma dvěma přáteli z Inverness do hradu Barrogell, což bylo tenkrát zhruba 150 mil. Cesta trvala téměř dva dny.
Tento ambiciózní počin byl následně popisován jako "vůbec nejodvážnější a nejobtížnější mezi cestami silničními lokomotivami".
