Zuzana Aidomoanová
09. 09. 2019 16:28
Zdroj: Se souhlasem ČT
Její rodiče přežili utrpení v koncentračním táboře, aby je pak začali terorizovat komunisté. Maminka záhadně zemřela v pankrácké věznici, tatínek musel emigrovat. A i jejich dcera - operní pěvkyně Soňa Červená, která slaví neuvěřitelné 94. narozeniny, si později s StB zažila peklo.
Jedna z nejslavnějších českých operních div Soňa Červená si hlasem, šarmem a neutuchající radostí ze života podmanila publikum na celém světě. Je neustále usměvavá a dobře naladěná - i přesto, že měla nelehký osud. Její život by bez nadsázky vydal na román.
Fotogalerie
Rodiče v koncentračním táboře
Herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka Soňa Červená se narodila 9. září 1925 v Praze. Je dcerou českého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného a pravnučkou známého královéhradeckého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů Václava Františka Červeného. Ten dokonce vynalezl saxofon, jenže si ho nestihl dát včas patentovat.
K umění ji odmala vedl tatínek. "Tatínek miloval divadlo. Každou volnou chvilku jsme spolu chodili na nové hry, operetu, operu. To maminka byla antikulturní. Byla krásná, ráda chodila do společnosti, ale na kulturu opravdu nebyla," glosovala Soňa Červená v dokumentu Olgy Sommerové.
Rodiče spolu vydrželi deset let, pak se rozvedli. Tatínek rodinu opustil, což zejména Soňa nesla velmi těžce, ačkoliv se s tatínkem stále vídali. Ovšem nebyl s ní denně, jak byla zvyklá. Za války byli oba rodiče navíc odvlečeni do koncentračních táborů. "Byla to hrozná doba. S maminkou jsem neměla tak blízký vztah, ale je jasné, že jsem se o ni strašně bála. A právě tehdy jsem si uvědomila, že nesmím fňukat. Musím být silná a snášet všechno, co mi život přinese - včetně tragických okamžiků. Od té doby, to se přiznám, nesnáším naříkání a lomení rukama. Člověk se musí umět postavit ke každé situaci," vyprávěla pěvkyně v dokumentu Olgy Sommerové 13. komnata.
V hledáčku StB
První divadelní zkušenosti získala Soňa Červená v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Diváci ji mohli vidět i ve filmové komedii Poslední Mohykán. Později přešla na operní kariéru. Zprvu působila ve Státním divadle v Brně, později v Berlíně. Tam získala tolik pozornosti, že se o ni začala zajímat východoněmecká Stasi i zdejší StB.
"V tu dobu už jsem byla populární hlavně jako Káča Maršálková v Divotvorném hrnci Voskovce a Wericha. Každý den stáli tajní pod mými okny a sledovali, kdy vycházím. Někdy mě přímo odvezli na služebnu k výslechu. Jindy zase jen předvolali, nechali mě tam hodiny a hodiny čekat a zase pustili. Připadala jsem si jako ovečka, kterou vedou na porážku," vzpomínala Soňa Červená v dokumentu.
Zatímco Soňa Červená trable s StB ustála, horší to bylo s její maminkou. Ta přežila koncentrační tábor, ale střet s komunistickou totalitou už nepřežila. Zemřela za zvláštních okolností v pankrácké věznici. Do toho její manžel František Slabý, který vlastnil továrnu na čokoládu, v roce 1948 emigroval a ji tady nechal samotnou. Soňu to velmi zasáhlo. "Náš vztah byl moc hezký. Ale jemu jako majiteli továrny a nepříteli režimu nezbylo nic jiného než utéct. Rozdělila nás ale doba a já jsem ho už pak nikdy neviděla. Ještě jsem se tehdy doslechla, že měl těžký přechod, několikrát ho chytli, ale nakonec se dostal do Kanady. A tam jsem ztratila stopu," přiznala smutně.
Křivé obvinění
Pěvkyně vydržela žít doma do roku 1961, pak už to nešlo, a tak odešla do exilu. Vrátila se až po třiceti letech a v době, kdy ostatní už jsou na odpočinku, začala zase zpívat a hrát. Dosud účinkovala například v pěti operách v Národním divadle.
Doma ji ovšem čekal hrozný šok. Objevila se ve svazcích StB jako tajná spolupracovnice. Kolem Soni Červené se strhla mediální štvanice. "Bylo to něco příšerného. Já, která kvůli komunistům přišla o rodinu, majetek, přátele a musela jsem odejít, jsem najednou byla označena za jejich donašečku. Horší to bylo o to, že novinář, který to napsal, si ani neověřil můj postoj, prostě mě veřejně označil jako vinnou," dodala Soňa Červená.
Dva roky trvalo, než jí soud dal za pravdu, očistil její jméno a nechal ze svazků vymazat. Ty dva roky ovšem považuje pěvkyně za ztracené. Nemohla spát, špatně jedla, vyhýbala se lidem, kteří se na ni dívali skrz prsty. Nakonec sice přišla satisfakce, ale ty dva roky Soně Červené už nikdo nevrátí.
