Imrich Rešeta
27. 10. 2020 18:35
Zdroj: Wikimedia Commons/Jacques-Louis David, Public domain
Republikán Claude François de Malet využil Napoleonovo tažení v Rusku a rozehrál spiknutí, které mělo zničit říši. Jeho plán fungoval jen pět hodin.
V čase, kdy Napoleon ne příliš úspěšně vedl tažení v Rusku, se proti němu doma rozpoutala dlouho plánovaná kampaň. Neměla nakonec dlouhého trvání.
Na Napoleona!
Nadšený revolucionář Claude François de Malet (na úvodní fotografii vlevo) vstoupil do francouzské armády ještě jako mladý kluk, bylo mu jenom šestnáct let. Nastartoval slibnou kariéru a dotáhl to až na generála. Nikdy se však netaji republikánskými názory a postupné rozčarování z toho, že se k moci dostává Napoleon a stává se císařem, ho vedlo k rezignaci na armádní hodnost. Poté se stal guvernérem Říma.
Tady je v roce 1808 obviněn ze spiknutí proti Napoleonovi a končí ve vězení. Po čtyřech letech jeho manželka požádá úřady, aby de Maleta přeložili do soukromého sanatoria pro duševně nemocné. V něm se spojí s lidmi, kteří pracují na rozkladu říše, a příležitost na převrat přijde záhy. Napoleon totiž vytáhne se svou armádou do Ruska.
Claude François de Malet uniká ze sanatoria 23. října ve čtyři hodiny ráno. V uniformě generála přesvědčí plukovníka Gabriela Souliera, který velel 10. kohortě Francouzské národní gardy, že Napoleon v Rusku zemřel a senát vyjmenoval de Maleta za hlavu prozatímní vlády. Svá tvrzení doloží padělanými listinami. Prvním cílem bylo shromáždění gardy a zatčení několika nejvyšších úředníků. Soulierovi to podle všeho nebylo divné, prý ho zaslepilo, že se v listinách psalo i o jeho povýšení na generála.
Roubík místo převratu
Plán dostal první trhliny o několik hodin později. Sebevědomý de Malet navštívil guvernéra Paříže, generála Pierra-Augustina Hulina, kterého se snažil přesvědčit, že byl zbaven velení. Hulin požadoval nahlédnutí do oficiálních dokumentů, proto ho de Malet střelí do tváře a v domnění, že je mrtvý, pokračuje na vojenské velitelství, které bylo hned naproti Hulinovu domu.
Tam se setkal plukovníkem Pierrem Doucetem, který byl podle padělaných dokumentů také povýšen na generála a se svými muži měl obsadit strategické budovy Paříže. Jenže jemu se nezdálo datum Napoleonova úmrtí, které de Malet stanovil na 7. října. Doucet totiž věděl, že císař psal do Francie i po tomto dni. A pak si vzpomněl, že vzbouřence předtím viděl v sanatoriu.
Přemohl de Maleta, svázal ho a do pusy mu strčil roubík. Poté nařídil Soulierovým mužům, ať se vrátí do kasáren, a se svou posádkou vysvobodil všechny zajaté úředníky. Bylo devět hodin hodin dopoledne, pokus o převrat trval jen pět hodin. Claude François de Malet a jeho společníci byli odsouzeni na trest smrti zastřelením, k jehož vykonání došlo 29. října. Většina dalších lidí, kteří byli de Maletem podvedeni a pomáhali mu, byla ušetřena. Ovšem s několika výjimkami. Třeba plukovník Gabriel Soulier skončil také na popravišti.
Zdroje: napoleonicsociety.com, wikipedia.org
