Olga Ross
23. 03. 2019 00:27
Zdroj: pexel.com
Ztráta blízkého člověka je vždy tragédií. Nikdy není zcela možné se na ni připravit, i když se smrt blízké a milované osoby například kvůli vážné nemoci očekává. Avšak smrt náhlá a neočekávaná je jako blesk z čistého nebe. Nechává po sobě velkou spoušť, se kterou se pozůstalí musí vypořádat. Emoce, které potom přicházejí, jsou obrovské. Většinou je těžké se v nich vyznat a najít si tak cestu, která by přivedla k vytouženému smíření.
Fotogalerie
Bolest, slzy, vztek, nebo i sebeobviňování jsou jen krátkým výčtem z obrovského množství pocitů, které pozůstalé zaplňují. I když je smrt součástí života a dříve nebo později potká každého živého tvora, lidé se naučili ji ignorovat, nebo na ni alespoň nemyslet. I tento přístup možná ještě více umocňuje její sílu.
Důvody úmrtí jsou vždy různé. Může se jednat o přirozenou smrt nebo o úmrtí způsobené cizím zaviněním. Automobilová nehoda, pád letadla, teroristický útok, nic z toho nelze předpokládat. Když taková tragédie připraví rodinu nebo jedince o milovaného člověka, dříve nebo později nastane čas, kdy se tomu pozůstalí budou muset postavit čelem.
V rozhovoru pro Extralife.cz psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl poradil, jak je možné vyrovnat se se ztrátou blízké osoby.
Jak obvykle vypadají první reakce pozůstalých, když se dozvědí tragickou zprávu?
Vždy záleží na tom, jaké byly vztahy v rodině. Také podvědomě rozlišujeme, jestli se jednalo o malé dítě, mladého člověka, nebo seniora. Je to naše přirozenost. Jako první obvykle přichází šok. Každý sice reagujeme jinak, ale šok může být silný a paralyzovat nás. Tento stav vystřídá hněv. Pokud nešlo o přirozenou smrt, může hněv směřovat na domnělého pachatele. Následuje sebeobviňování a také jistá naděje v to, že se stala chyba a blízký člověk přežil. Celý cyklus uzavírá depresivní fáze, která může trvat v rozmezí od několika týdnů do několika let. Někdy se ale pozůstalý nemusí s odchodem blízké osoby vůbec smířit a může si sáhnout na život.
Vnímají lidé hůře náhlou smrt než tu, kterou mohli očekávat a předpokládat?
V obou případech je to tragédie. Vždy samozřejmě záleží na vztazích, které v rodině panují. Většinou ale náhlou smrt lidé vnímají hůře.
Co mohou pozůstalí udělat, aby se vyrovnali se ztrátou?
Tady bych to rozdělil na dva druhy léčby. Existuje určitá přirozená léčba, kdy člověka prožívajícího ztrátu obklopí rodina a přátelé. V takové chvíli by mu měli pomoci truchlit a určitě umožnit, aby o své ztrátě mluvil. Měli by mu dát najevo, že je pro ně důležitý a že jim na něm záleží. Jiný druh léčby už probíhá za přítomnosti profesionála. To tedy znamená, že by měl pozůstalý vyhledat pomoc odborníka, nebo by mu danou pomoc měla zařídit rodina.
Nejčastější pocity pozůstalých čtěte v galerii.
