Olga Ross
12. 06. 2019 15:20
Zdroj: HBO/Youtube
Byl přímým aktérem nešťastného testu, který způsobil největší neštěstí v jaderném průmyslu v dějinách lidstva - výbuch Černobylu. Alexandr Akimov, teprve třiatřicetiletý vedoucí pracovník čtvrtého bloku elektrárny, zaplatil za šlendriánství svých nadřízených nejvyšší cenu. Na těle mu nezbyl ani milimetr zdravé kůže, místo ní samé boláky, krev a hrozná bolest. Jaký byl skutečný osud muže, kterého v seriálu Černobyl televize HBO skvěle ztvárnil herec Sam Troughton?
Fotogalerie
Akimov, který se narodil v roce 1953, pracoval v jaderné elektrárně od roku 1979. Na pozici vedoucího směny byl okolo dvou let. Osudového večera 25. dubna 1986 nastoupil na noční směnu u čtvrtého bloku. Měl převzít kontrolu nad naplánovaným bezpečnostním testem, jehož účelem bylo sledování dynamik reaktoru. Akimov během něj dostal upozornění, že hladina výkonu jaderného reaktoru klesla pod povolený bezpečný limit 700 MW. Jeho šéf, zástupce hlavního inženýra Anatolij Djatlov, ho přesto donutil v experimentu pokračovat.
Nucený test
Půl hodiny po půlnoci, tedy už 26. dubna 1986, dochází chybou staršího inženýra Leonida Toptunova k prudkému poklesu výkonu na pouhých 30 MW, kdy se reaktor dostává do velmi nestabilního stavu a musí být odstaven. Kvůli nátlaku Djatlova, aby test pokračoval, dochází k vysunutí regulačních tyčí, které výkon reaktoru během několika minut vyženou až na 200 MW. Poslední osudovou chybou operátorů je odpojení havarijního systému, který by reaktor odstavil. V té době se ale už chladící voda k reaktoru skoro nedostává a proto prudce rostl tlak i teplota v reaktoru. Akimov s Toptunovem přesto pokračují v experimentu, který vede až k výbuchu. Desítky životů jsou zmařeny, tisíce dalších navždy změněny.
Další příběhy hrdinů z Černobylu najdete zde:
- Černobylský inženýr Sitnikov: Dobrovolně si šel pro smrt. Vdova popsala tehdejší utrpení
- Rozdrtily ho žhavé trosky reaktoru: Málo známý osud Chodemčuka, vůbec první oběti černobylské katastrofy
- Ve vteřině přišel o obličej: Černobylský šéf směny Perevozčenko se podíval přímo do vybuchlého reaktoru
- Černobylský likvidátor Ščerbina: Z papaláše se stal hrdinou, který pracoval i s československými záchranáři
- Statečný hasič z Černobylu: Vdova popsala jeho poslední dny života
Smrtící exploze
Po sérii úkonů se Akimovovi daří výkon reaktoru zvyšovat, ale následný skokový nárůst už může zastavit jen stisknutí nouzového tlačítka AZ-5. Akimov, který nikdy nepracoval jako starší inženýr, a proto jsou jeho znalosti o reaktoru omezené (byť během své kariéry neustále studoval a kvalifikaci si zvyšoval), tlačítko vícekrát mačká, ale už je pozdě. V 01:23:45 dochází k havárii a dvěma explozím, které rozmetají palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu na všechny strany. To způsobí požár, který později začnou hasit přivolaní hasiči.
Ve čtyři hodiny v noci, kdy už silná radioaktivita pohltila veškeré okolí elektrárny, byli Akimov a Toptunov stále na místě a nehledě na nebezpečí pokračovali ve službě. Neustále běhali k reaktoru, zda k němu putuje chladící voda. V té době už byli oba vystaveni silnému ozáření, Akimov údajně na sto procentech těla, které se začalo projevovat na jejich zevnějšku. Podle popisu kolegů byla jejich kůže hnědo-červená a oba muži neustále zvraceli. Nehledě na to, že Akimova přišel vystřídat jiný vedoucí směny, operátor svoji pozici neopustil.
V radioaktivní vodě
Jelikož Aktimov a Toptunov špatně odhadli poškození reaktoru a mysleli si, že jen nedostává dostatečné množství vody pro ochlazování, rozhodli se dostat k uzávěrům. Brodili se po kolena kontaminovanou vodou, která obsahovala neuvěřitelné množství radioaktivního paliva. S některými uzávěry se jim pohnout nepodařilo, byť jim na pomoc přispěchali kolegové Nechajev, Orlov a Uskov.
Po půl osmé ráno se Akimov a Toptunov stále ještě nacházeli v bloku. Když je přišel vystřídat další vedoucí směny Viktor Smagin, uviděl hrůzný obrázek: Oba muži byli již zcela oteklí, jejich pokožka zářila rudě a Akimov, nehledě na silně oteklý jazyk, s námahou opakoval: „ Vůbec tomu nerozumím, všechno jsme přeci udělali správně. Je to špatné, Víťo.“
Akimov zemřel v Moskvě 11. května kvůli nemoci z ozáření a do poslední chvíle opakoval, že se vše snažili udělat správně. Toptunov zemřel tři dny po svém kolegovi 14. května 1986.
