Imrich Rešeta
10. 12. 2020 19:12
Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain/State Library of Victoria/Roy Dunstan
Bizarní válečné tažení skončilo 10. prosince 1932 velkým fiaskem. Ukázalo se totiž, že emu používají neporazitelnou partyzánskou taktiku.
Na tom pohledu je něco znepokojivého, jako kdyby se pořád chtěl prát. A vůbec, co je to za ptáka, který nelétá? Tedy, ono jich je nelétavých víc, ale stejně...
Bacha, pták!
Říká se jí také Velká válka s Emuy a je to jeden z těch konfliktů, které by úřady nejraději pořádně ututlaly. Ani ne z důvodu, že šlo o na první pohled nerovný konflikt dobře vyzbrojených a zkušených mužů s prostými zvířaty. Ale spíš proto, že to Austrálie totálně projela. A internet se jí za to posmívá dodnes.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kořeny této akce sahají až do konce první světové války, kdy se australští vojáci vraceli ke svým předchozím životům. Aby se měli kde usadit, vláda přišla s nápadem přidělit 5 030 z nich pozemky napříč kontinentem. Pěstování pšenice a chov ovcí vypadaly možná dobře na papíře, ale ve skutečnosti se brzo minuly ty lepší pozemky a spousta veteránů je dostala v okrajových oblastech, kde nebyla příliš úrodná půda.
V roce 1929 pak přišla Velká hospodářská krize, která způsobila drastický pokles cen pšenice, a i když vláda veteránům slíbila dotace, balíčky pomoci nikdy nedorazily. A do toho se objevil nový nepřítel. Měří přibližně 175 centimetrů, má dlouhé nohy, krátká křídla a zobák - emu.
Emu vede 1:0
Až do roku 1922 byl emu v Austrálii chráněným původním druhem, jenže stačila pouhá dekáda na to, aby se stal nenáviděným škůdcem. V obrovských houfech se vrhá na plodiny, sní je prakticky celé a ničí živobytí farmářů. V roce 1932 migrovalo na nově obdělávaná území asi 20 000 emu, kteří zacítili dostatek zdrojů.
Farmáři je, samozřejmě, začali střílet, ale brzo jim opeřený problém přerostl přes hlavu, a proto požádali o pomoc regulérní armádu. A ona skutečně přišla, byť to celé byl trochu absurdní nápad. Je ale možné, že šlo o čistou propagandu, která měla ukázat, že se vláda o své veterány umí v těžkých časech postarat.
Lidskému odporu velel major G.P.W. Meredith, který přitáhl do okresu Campion se dvěma kulomety a tisíci náboji. Vojáci postříleli hromadu emuů, jenže to bylo pořád málo. Ptáci totiž brzy přišli na to, jak se stavět na doslova partyzánský odpor. Rozptylují se na všechny strany, aby nepředstavovali lehký terč. Jindy jim zase pomohlo počasí. Když se vojáci 4. listopadu chystali zahájit palbu na asi tisícovku zaskočených ptáků, kulomety se zasekly v dešti. To už celou věc rozebírala média a neúspěch armády přiměl vládu stáhnout jednotky a promyslet lepší strategii.
Nejlepší armáda na světě
Další útok ukázal šokující statistiku - armáda použila 2 500 nábojů, dvacet pět procent z přiděleného množství, k zabití 200 emu. Tento mimořádně neefektivní poměr se nezměnil ani v následujících dnech a v průměru deset nábojů na jednoho mrtvého ptáka mělo za následek, že G.P.W. Meredith byl 10. prosince odvolán a jeho jednotky staženy. Posléze si major posteskl, že kdyby měl divizi vojáků jako jsou emu, mohl by čelit jakékoliv armádě na světě.
V konečném důsledku to ale pro ptáky nebylo nejsladší vítězství, protože vláda začala distribuovat munici obyvatelům, aby se s problémem vypořádali sami. Zobáky emu byly také dlouhé roky vykupované jako trofeje a lovci jich kvůli tomu vyhubili statisíce.
Zdroje: scienceabc.com, scientificamerican.com
