Pokud ve stavu nouze zažíváme strach, úzkost a pocity nejistoty, je to normální. Není vhodné své pocity potlačovat nebo se za ně dokonce obviňovat. Jde o přirozené emoce, které se objevují v důsledku ohrožení. O tom, že je koronavirus ohrožením, není pochyb.
Normální reakcí na ohrožení je i zlehčování situace, bagatelizace nebo vysmívání se těm, co strach prožívají. Výsměch či kritika jiných však v současném stavu opravdu škodí, stejně jako posilování strachu, přenášení vlastních negativních pocitů na jiné. Pocity jsou totiž ještě nakažlivější než samotný koronavirus. Nakažlivá je i panika...
Fotogalerie
Je to panika anebo není?
Zabezpečovací a zajišťovací chování, které lze v současnosti pozorovat, není panikou. „Panika bývá často přeceňována,“ upozorňuje psycholog Štěpán Vymětal ze Stálého výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Evropské federace psychologických asociací EFPA v rozhovoru pro Lidovky.
Co je to vlastně panika?
Strach není ochromující, panika ano. Jde o prudký projev strachu, který vede k iracionálnímu jednání. Je přitom silně nakažlivá. Její příčinou bývá nedostatek informací nebo komunikace. V aktuálním stavu se však pojem panika dle psychologa nadužívá, často zaznívá z úst politiků nebo novinářů. Pokud však lidé chtějí například zabezpečit svoji rodinu a nakupují potraviny do zásoby, jednají racionálně, tedy o paniku dle psychologa nejde.
Také Klára Jurštáková, doktorandka v oblasti sociální psychologie, vysvětluje, že lidé i ve stavu nouze přemýšlejí pragmaticky. Proto se chovají, jak se chovají. Je normou hodnotit chování lidí v krizové situaci jako paniku, ale opak je pravdou. Hodnocení, které se lidem dostává z médií, nemusí být reálné. Stále ještě v praxi neplatí, že lidé podléhají panice, nepřemýšlejí a bez rozmyslu se pouštějí do těch nejbláznivějších akcí. Pokud se například hromadně věnují šití roušek, dává to smysl a není na tom nic bláznivého.