Barbara Lorenzová
18. 12. 2018 10:50
Zdroj:
Není snad nikdo, kdo by neměl rád ilustrace a malby Josefa Lady. Dětem při vyslovení jeho jména naskakují pohádkové bytosti, kocour Mikeš, dospělým zase Švejk a Ladovská zima, která v nás vyvolává nostalgické vzpomínky na dětství. Na obrázcích Josefa Lady vypadá vždy vše idylicky a pohádkově, jeho soukromý život však pohádku nepřipomínal, naopak musel čelit tragickým zásahům do jeho rodiny.
Jeho talent objevil farář
Josef Lada byl známý český ilustrátor, malíř, scénograf a spisovatel. Narodil se 17. prosince 1887 do rodiny hrusického ševce, jako nejmladší ze čtyř dětí. Už ve škole si všiml pan farář jeho kreslířského nadání, jenže finanční situace jeho tatínkovi nedovolovala mladého Josefa poslat na studia výtvarného umění. Proto v roce 1901 odešel do Prahy, kde se měl vyučit malířem pokojů a divadelních dekorací, jenže kvůli fyzické náročnosti toho zanechal a vyučil se knihtiskařem.
V kresbě byl samoukem, vytvořil si osobitý styl s typicky silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů “moderní pohádky” v české literatuře a získal za své dílo v roce 1947 titul národního umělce. O co víc se profesně zaměřoval na pohádky, o to víc ho v životě potkávaly tragické rány osudu.
Rány osudu už od kolébky
Už jako malého chlapce, ho potkala nešťastná událost, kdy při pádu z kolébky upadl na ševcovský nůž a poranil si pravé oko, na které po čase úplně oslepl. Kvůli tomu mu chybělo prostorové vidění.
Rodinný život
Netradiční byl jeho vztah s jeho manželkou, kterou si vzal až po osmnáctileté známosti v roce 1923. S manželstvím zřejmě váhal proto, že si nebyl jistý, jestli uživí rodinu. Nakonec se manželům narodily dvě dcery Alena a Eva.
Smutnou a předělovou událostí byla tragická smrt jeho bratra Františka. Ten zahynul při vlakovém neštěstí v Mirošovicích u Prahy, kde pracoval jako traťový dělník. Sám Lada v dopisech z té doby přiznává, že od smrti bratra má poničené nervy a práce mu nejde zdaleka tak, jako doposud.
Dcera byla nadaná klavíristka
Další rána přišla na konci války, 14. února v roce 1945, kdy tragicky zahynula jeho sedmnáctiletá dcera Eva, kterou zabilo letecké bombardování u Emauzského kláštera. Eva byla mimojiné nadanou klavíristkou. Z této události se Lada nikdy nevzpamatoval. Svoji bolest vyjádřil jediným obrazem, na kterém jsou temná mračna a uprostřed osamělá borovice.
Přišel i o ženu
O šest let později umírá i jeho manželka Hana, která se se smrtí dcery také nikdy nevyrovnala. Zbyla mu už jenom tedy starší dcera Alena, se kterou si vytvořil velmi silné pouto. Alena byla po svém otci talentovaná a jako Lada, i ona se zabývala ilustracemi knih a malbou. Také se stala důstojnou pokračovatelkou jeho díla.
Trpěl celý život neurózou
Josef Lada se nejlépe cítil v kruhu rodinném a mnohdy se stranil lidem. Za jeho emocionální výkyvy mohla jeho neuróza neurastenie, kterou zdědil po mamince. Podle slov jeho dcery prý někdy postával jen tak u okna, nevycházel z domu a mlčky se díval ven. Josef Lada zemřel v roce 1957 na plicní embolii ve věku nedožitých sedmdesáti let.
