Radka Křivánková
11. 03. 2020 12:00
Zdroj: Pixabay.com
Až třetina populace má sklony hromadit majetek a nejrůznější, více či méně potřebné věci. Dvě až pět procent dospělých přitom postihuje chorobné hromadění, tzv. křečkování nebo také Diogenův syndrom. Pojem přitom odkazuje na řeckého filosofa, který měl k hromadění majetku odpor. Jak je to možné?
Paradox psychiatrie
Starořecký filosof Diogenes se zřekl veškerého majetku. Údajně si nechal jen misku pro psa a i té se později zbavil. Žil v psí boudě nebo jakémsi sudu. Odmítal jakákoliv pravidla, nechtěl být otrokem společnosti, lidí ani věcí. Přesto právě po něm pojmenovala psychiatrie syndrom, který se projevuje zcela opačných chováním. Bylo to v roce 1975 a odůvodnění odkazovalo na pomíjivost hmotných věcí.
Fotogalerie
Diogenese a ty, kteří chorobně hromadí majetek, má spojovat přesvědčení o pomíjivosti. Zatímco Diogenes kvůli pomíjivosti majetek odmítal, křečkové se pomíjivosti bojí natolik, že právě proto mají majetek hromadit.
Lidé sbírají úplně všechno. A nejenom lidé...
MUDr. Miroslava Nováková Khollová z Psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích ve svém článku popisuje, že tendence získávat a ponechávat si různorodé předměty se dají pozorovat v moderních i primitivních společnostech. Tyto předměty přitom nejsou bezprostředně potřebné.
Hromadění zbytečností registrujeme také u zvířat, například typicky u křečků, kteří se vyžívají ve sbírání skleněných korálků. Zajímají je dokonce více než potrava. I lidé sbírají více či méně kuriózní předměty. Pokud jsou tyto předměty neužitečné a bez hodnoty, jde o nenormální až chorobné chování.
Nevinný koníček nebo skutečný problém?
Za patologické se shromažďování majetku považuje až tehdy, je-li spojeno s extrémním nepořádkem. Tento nepořádek graduje u postižených lidí do takových rozměrů, že časem omezuje využívání prostor bytu a provádění běžných aktivit jako je hygiena, spánek nebo pohyb.
Problémem je riziko zranění, pádu, zápachu, nedostatečné sanitace nebo požáru. To vše představuje katastrofu nejenom pro člověka s Diogenovým syndromem, ale také pro jeho sousedy. Ti syndromem trpí více než samotný postižený, protože on si své chorobné chování zpravidla neuvědomuje a problémy si nepřipouští.
