Zná to většina z nás, ať už z osobní zkušenosti nebo z doslechu. Když se objeví v životě člověka nová láska, lidé mají tendence si partnera idealizovat a v celé té krásné euforii si s ním založí rodinu. Jenže po nějakém čase může dojít k rozchodu a to se potom z většiny maminek a tatínků stávají dvě nesmiřitelné bytosti, které si nejsou ani schopné podat ruku.
Psycholog Jeroným Klimeš uvádí, že 1 - 2 % rozvádějících se lidí, jsou agresivní, útoční chroničtí válečníci, kteří se bez pomoci odborníka nejsou schopni mezi sebou domluvit. Z oslovení “miláčku” se tedy často po rozchodu stává “krávo” nebo “idote”. To je u odborníků, řešících rozvádějící se páry, na denním pořádku.
Proč se lidi rozcházejí?
Podle Jeronýma Klimeše kvůli hloupostem. Nevěra, která je brána jako nejčastější příčinu rozchodů a rozvodů, vidí ne jako primární příčinu rozpadu vztahu, ale jako jistou komplikaci.
Celosvětový průzkum ukázal, že ženy se daleko více bojí citové nevěry, tzn. že se její partner zamiluje do jiné ženy, i když se s ní nevyspí. Mužům vadí přesný opak, více je ohrožuje nevěra fyzická, což znamená, že se jejich partnerka s někým vyspí, i když se do dotyčného nemusí zamilovat.
Každý člověk, stejně jako každý pár, je individuální. Někomu může rozbít rodinu jednorázový úlet partnera, který se na vánočním večírku líbal s kolegyní a některý pár dokáže překonat i dlouhodobu nevěru.
Už ne "lásko", ale "krávo"
Když přijde partnerská krize, která vyústí v rozchod, většinou se automaticky navodí válečná situace, která má tendenci manipulovat. Nejen vznik vztahu (dvoření se), ale i konec vztahu provázejí zesílené sklony k manipulaci, které jsou během vztahu utlumené.
Když však přijde rozchod, začíná hra “kdo s koho”, nutnost dělení všeho společného. Najednou je všeho dvakrát méně. Když vám stačila dříve jedna pračka, teď jsou potřeba dvě. Společný domov a děti se ale těžko dělí dvěma.
Mocenské hry
Kvůli těmto věcem přichází oboum partnerům na rozum myšlení “buď-anebo”, distribuce viny (kdo za všechno může, mocenské hry, kdo je na koni a kdo ostrouhal). V očích páru je prvoplánově zakořeněná představa, že na koni je ten, kdo rozchod navrhl a že ten, který musí situaci přijmout, ostrouhal. Tato taktika je ale manipulativní a z pohledu psychologie je na úrovni psychiky předškolních dětí.
Při rozchodech také hraje jednu z hlavních rolí hrdost a ego. Hrdost jednoho z páru nedovolí tomu druhému dát něco zadarmo. Jeden z partnerů, který byl možná ještě schopen jednat s rozumem, se reakcí toho druhé zatvrdí - urážky oplatí urážkami, nadávky nadávkami.
V těchto situacích hraje velkou roli i okolí, ve kterém se oba partneři nachází. Tábor na straně ženy jí utvrzuje a vtlouká do hlavy myšlenky typu: “Máš na víc”, oškubej ho, zachovej si hrdost” apod. To samé probíhá u muže. Pak ani jeden z nich není schopen slevit ze svých podmínek a požadavků a mezi dříve zamilovanými lidmi panuje válka.
Čas dospět
Pozitivní je, že je stále větší procento těch, kteří se dokážou na všem dohodnout v klidu, nedělají si naschvály a neponižují jednoho před druhým. Tyto boje, které se mohou soudně táhnout i několik let trápí a unavují jak rodiče samotné, tak především jejich děti, ať už se dohadují o čemkoliv.
Pokud nenastoupí ani po čase zdravý rozum, takto “problémový pár” by měl nutně navštívit odborníka a důsledně začít pracovat na “narovnání” vztahu, který byl na začátku tak zalitý sluncem.
Fotogalerie