Imrich Rešeta
18. 09. 2020 12:43
Zdroj: Wikimedia Commons/Metro-Goldwyn-Mayer, Public domain
Greta Garbo neuměla anglicky, když dorazila do Hollywoodu, a byla jiná, než všechny hvězdy její doby.
Pracovala jako prodavačka klobouků, když ji jednoho dne nafotili do katalogu nových klobouků. Neobvyklá krása a smutek, který se jí zračí ve tváři, okamžitě vyvolaly odezvu.
Fotogalerie
Mladá dívka dostala filmovou nabídku a brzo přišlo i pozvání do Hollywoodu, byť neuměla ani slovo po anglicky. Naštěstí film v té době ještě nedokázal mluvit.
Vzpomínky na otce
Greta Lovisa Gustafsson, jak zní její původní jméno, se narodila 18. září 1905 ve Stockholmu. Její otec byl dělník se všemi negativy, které se k této profesi pojí - holdoval alkoholu, občas se zapletl do rvaček, a když přišel domů z hospody, matka raději poslal Gretu a její sourozence Svena a Alvu pryč.
Vztah s otcem patrně nejvíc formoval její osobnost a zřejmě kvůli zážitkům z dětství se v ní usadil věčný smutek. Byť se později o nemocného otce oddaně starala až do jeho smrti, zemřel, když Gretě bylo čtrnáct, neměla na něj dobré vzpomínky.
Jedna z nich se váže k zimě roku 1917. Rychle se stmívalo a dvanáctiletá Greta vyrazila vstříc otci, který se měl vracet z práce. Byla hustá mlha a najednou ve slabém světle plynové lampy uviděla zápas dvou mužů. Jedním z nich byl její otec. Ochromena strachem sledovala, jak jeho větší a mohutnější protivník získává převahu a když otec padá do sněhu, vrhá se mu s křikem na pomoc.
Obr dá na její prosby a pošle je oba domů. Strach pomalu odeznívá a nahradí jej ponížení. Navzdory všemu otce zbožňovala, ale teď si uvědomila, že může být slabší než ostatní. Stále měla před očima údery, které dostává, a jeho pomlácenou tvář. Trauma z toho večera v ní zůstalo navždy.
Samota Grety Garbo
Tichá žena příliš neholdovala společenskému životu a i když na veřejnosti někdy působila vesele, byla to maska. Stýskalo se jí po rodném Švédsku a podle osobních listů, které šly před několika lety do aukce, nebyla příliš spokojena se svým životem. „Nejdu nikam a s nikým se nevidím," stojí v jednom. V dalším zase píše, že je těžké, když je sama, ale někde je ještě náročnější být s někým.
I historky, které se o ní vyprávějí, se nesou ve smutném tónu. Ve 40. letech pořádala britská herečka Dana Wynter večeři pro několik svých známých. Po hlavním jídle si hosté povídali různé příběhy a došlo také na Gretu, která mezi tím okusovala hrušku. „Ve Filadelfii kráčela po ulici žena s otevřenou halenkou, která odhalovala její levé ňadro," začala svůj příběh Garbo. „Jeden kolemjdoucí muž si všiml, že o tom vůbec neví. A tak jí říká: ’Promiňte, madam, ale uvědomujete si, že máte odhaleno levé ňadro?‘ Žena se polekaně podívala dolů a zvolala: ’Ach můj Bože, musela jsem dítě nechat v autobuse!‘“ A poté se vážná herečka vrátila ke svému ovoci.
O třicet let později seděla v ne příliš světlém koutě jedné kavárny v Kalifornii, když se jí někdo zeptal: „Promiňte, nejste náhodou Greta Garbo?" Ona se na něj podívá a říká: „Co by Greta Garbo dělala na místě, jako je toto?"
Tajemná legenda
Greta Garbo představovala v Hollywoodu 20. a 30. let zjevení. Zatímco tehdejší ženské hvězdy byly útlé dívenky, ona byla vysoká a měla široká ramena. Ony se chovaly okázale, ona působila spíš zamyšleně a zdrženlivě. Všechny emoce udržovala pečlivě pod povrchem, navenek působila mírně ospale a mimořádně záhadně. Není vlastně úplně jasné, jaká byla ve skutečnosti, a to pomohlo vytvořit legendu tajemné Grety Garbo.
Doprovázel ji smutek. Nikdy se nevdala a neměla děti. Nechodila na premiéry a prý se na své filmy raději podívala anonymně na běžné projekci. Když její snímek Žena dvou tváří (1941) neuspěl u diváků, využila to jako záminku k tvůrčí pauze. K hraní se už ale nikdy nevrátila.
A byť byla melancholie, která z plátna přímo sálá, přítomna i v jejím skutečném životě, důsledně popírala často zmiňovaný výrok o tom, že chce být sama. „Nikdy jsem neřekla: ’Chci být sama.‘ Řekla jsem jen: ’Chci, abyste mě nechali na pokoji‘ A v tom je rozdíl," vysvětlovala v padesátých letech pro magazín Life.
Podle vzpomínek přátel trávila dny procházkami po New Yorku, navštěvovala galerie, muzea a hrála moc dobře tenis. Raymond Daum, který se s ní stýkal po desetiletí a dělal jí společnost na procházkách, vzpomíná na několik vět, jenž mu Greta Garbo řekla a vystihují ji asi nejlépe: „Chci dělat víc s lidmi, ale nedokážu. Nemůžu si pomoct. Taková jsem se narodila."
Koncem 80. let chodila několikrát do týdne na dialýzu a trávila spoustu času v nemocnici. Zemřela 15. dubna 1990 v důsledku zápalu plic a selhání ledvin.
Na fotografie ze života Grety Garbo se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: garboforever.com, theguardian.com, latimes.com
