Radka Křivánková
16. 01. 2020 10:00
Zdroj: Unsplash.com
Nahlížíme na ně skrze prsty. Jenže na rozdíl od mylných představ většiny lidí, hypochondři nic nepředstírají. Nesimulují nemoc, ale opravdu zažívají její příznaky. Trpí tělesnými potížemi, přestože nemají reálný základ. Hypochondrická porucha chování umí pěkně potrápit, postiženého, ale i nejednoho lékaře.
Obavy o své zdraví nejsou nic neobvyklého, čas od času je pociťujeme všichni. Pokud tyto obavy přerostou rozumnou mez, nastává problém, většinou dlouhodobě. Hypochondrická porucha, která se řadí mezi tzv. somatoformní poruchy, přichází často v důsledku nějaké stresové události. Může se objevit také vlivem výchovy a jistě se na jejím vzniku podílejí i vrozené dispozice nebo typ osobnosti. Někdo je zkrátka náchylnější ke strachu než jiný.
Dle statistik trápí hypochondrie 3 – 14 % populace. Nutno podotknout, že jen minimum pacientů je diagnostikováno, už jenom kvůli pejorativnímu vnímání hypochondrie. Odmítání psychogenního původu a neustálé hledání konkrétního somatického onemocnění ostatně patří k hlavním rysům poruchy.
Fotogalerie
Místem vzniku bývá mezižebří
MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Beata Pašková a MUDr. Jiří Horáček v článku o hypochondrické poruše popisují zajímavou skutečnost. Pacient často disponuje sníženým prahem bolesti a zvýšenou citlivostí k tělesným vjemům. Tedy například pociťuje intenzivní bolest břicha, kterou člověk bez poruchy vnímá jen jako tlak a neřeší ho. Pacienti se většinou zaměřují právě na oblast břicha, také hlavy nebo srdce.
Samotný název pochází z řeckého slova hypochondrium, které znamená podžebří. Právě tam často pacient lokalizuje vznik potíží.
Silný strach
Člověk s hypochondrickou poruchou zažívá silný strach a úzkosti při většině tělesných pocitů. Nemoc se spouští okamžikem, kdy postižený svůj tělesný pocit mylně itnterpretuje. Zaměřuje se na konkrétní tělesné onemocnění a odmítá vliv psychiky.
Z hlediska psychosomatického zrcadlí hypochondrie potlačené pocity na tělesné úrovni.
Hypochondrie trochu jinak
Mezi somatoformní poruchy patří i tzv. dysmorfofobie. Řadí se k hypochondrii. Zatímco hypochondr se však soustředí na vnitřní orgány, při dysmorfofobii se pacient zaměřuje na viditelné části svého těla. Některou z nich hodnotí negativně, může pro něho být příliš malá, příliš velká, nevzhledná apod. Na tuto vadu, která vadou reálně vůbec není, pak svádí všechny své neúspěchy.
CHCETE VĚDĚT VÍC? SOMATOFORMNÍ PORUCHY POPISUJE FOTOGALERIE:
Fotogalerie
Literatura: Honzák, Radkin; Chromý, Karel: Somatizace a funkční poruchy. Praha: Grada, 2005.
