Radka Křivánková
11. 12. 2019 10:00

Zdroj: Pixabay

Duševní onemocnění se závažnými epizodami poruch nálady je diagnózou, která pacienta trápí po celý život. Ještě nedávno psychiatrie hlásala, že tzv. maniodepresivní psychóza neboli bipolární afektivní porucha propuká nejčastěji v rané dospělosti. Jenže poslední studie přinášejí závěry odlišné od původních předpokladů.

Když byli dospělí s diagnostikovanou bipolární poruchou tázáni na dobu, kdy pocítili první duševní potíže, více než polovina z nich se vracela do věku před osmnáctým rokem, pětina z nich do věku před rokem třináctým. "Od prvních symptomů do přesné diagnózy podle studií uplyne 10 – 16 let," uvádí Michal Goetz, vedoucí lékař diagnostického oddělení Dětské psychiatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol.

Fotogalerie

Další 2 fotkyDalší 3 fotky

Zlobivé děti? Ne tak docela!

První projevy maniodeprese jsou patrné již v dětství, avšak správná diagnóza je značně problematická. Částečně i kvůli tomu se zřejmě bipolární porucha nejčastěji diagnostikuje až v dospělosti, přestože první psychické potíže jsou patrné již dříve.

Dítě trpící podrážděností, náladovostí, úzkostmi nebo poruchami spánku se jednoduše považuje za zlobivé, později se dostane do škatulky drzého puberťáka.

Psychiatr prof. MUDr. Ivo Paclt, CSc. v publikaci Hyperkinetická porucha a poruchy chování uvádí, že děti a adolescenti s bipolární poruchou bývají často chybně diagnostikováni. Průběh této nemoci, která se vyskytuje asi u 0,5 % dětí a adolescentů je přitom často závažný. Porucha vede k problémům v rodině i ve škole, konfliktům se zákonem, také hypersexualitě, předčasnému těhotenství nebo sebevraždám.

Generalizovaná úzkostná porucha aneb Když život ovládnou starosti a stres

Nápovědou jsou genetické faktory

Bipolární porucha má několik rizikových faktorů. Genetické predispozice patří k těm nejvýznamnějším. Pokud rodiče poruchou trpí, u jejich potomků je až čtyřikrát vyšší pravděpodobnost vzniku onemocnění než je u dětí zdravých rodičů. I proto se ve vyspělých státech realizují různé programy, které se snaží zachytit projevy duševního onemocnění co nejdříve a zlepšit tak prognózu do budoucna. U rizikových skupin, tedy dětí rodičů s bipolární poruchou probíhá systematické sledování a pravidelné vyšetření, které by nemoc mělo odhalit již v počátcích.