„Vím, že nic nevím,“ údajně prohlásil antický filosof Sokrates, který je považovaný za jednu z nejmoudřejších osobností v celé historii lidstva. Ještě předním popsal Konfucius skutečné poznání jako znalost rozsahu své nevědomosti. Bohužel, hloupí lidé si svoji hloupost neuvědomují.
Čím méně schopností a znalostí člověk má, tím více si věří. Sebevědomí nezávisí na úrovni schopností a znalostí, naopak. Jak prohlásil Charles Darwin: „Ignorance častěji než inteligence plodí sebevědomí.“
Fotogalerie
Hlupáci neví, ale tváří se, že ví...
Hloupí lidé si svoji hloupost odmítají přiznat, a to dokonce i v konfrontaci s realitou. To potvrzuje výzkum z roku 1999 s výsledky označovanými jako Dunning–Krugerůr efekt.
Dunning a Kruger testovali studenty. Dospěli k závěru, že studenti s nejhoršími výsledky se výrazně přeceňují. Ještě zajímavější však bylo, že neúspěšní studenti své mínění o sobě neupravili ani poté, co zjistili špatné výsledky svých testů. Hodnocení sebe sama nepřizpůsobili jasným faktům, úspěšní studenti však ano.
Dunning v této souvislosti hovoří o tzv. anozognózii běžného života. Termín anozognózie pochází z neurologie a znamená, že člověk nemá objektivní nadhled. Popírá svůj reálný stav, nemoc či nedostatek, cítí se subjektivně zdravý. Například člověk s amputovanou končetinou odmítá přiznat, že mu končetina chybí. Ani člověk s nedostatkem rozumu si to nepřizná. Jde o formu poruchy sebeuvědomění.
Chybovat je lidské
Uvědomovat si vlastní nedokonalost, pochybovat nebo přijmout argumenty druhých není samozřejmostí, přesto to někteří lidé dokážou. Uznat svůj omyl nebo změnit názor na základě faktů jsou projevy moudrosti.
Hlupák si svoji hloupost nejenom neuvědomuje, ale také není schopen ji přijmout, a tím i změnit. Žádné argumenty nepomohou. Zpětná vazba a kritika jsou prospěšné jen těm moudřejším.
Člověk, který lpí na své pravdě za jakoukoliv cenu a absolutně o sobě nepochybuje, bude pravděpodobně pod vlivem Dunning-Krugerova efektu. Detaily najdete ve fotogalerii.