Radka Křivánková
17. 11. 2019 08:00

Zdroj: Pixabay

Běžný život, pracovní i osobní, narušují neovladatelné pocity, stále více, silněji a častěji. Člověk zažívá stavy, které popisuje jako peklo. Logicky se snaží negativních pocitů zbavit, ale nejde to.

Člověk žije docela normální život, až ho jednou přepadne panický záchvat úzkosti. Může trvat jen několik minut, ale změní celý život. Člověk dál žije v neustálém strachu, že se záchvat objeví znovu. Neví, kdy se záchvat objeví, může to být kdykoliv a kdekoliv. Nemá žádnou jistotu, že se vše zase někdy vrátí do normálního režimu. Nemá dokonce ani žádné vysvětlení svých stavů.

Od prvního záchvatu obyčejně bohužel následuje několik měsíců až let, než člověk dokáže svůj problém vůbec pojmenovat.

Fotogalerie

Další 2 fotkyDalší 3 fotky

Není odborník jako odborník

Panická úzkostná porucha je psychiatrickým onemocněním s výraznými tělesnými příznaky. Tělesné symptomy jsou tak silné, že je postižený přesvědčený o tom, že má vážnou tělesnou chorobu. Často si myslí, že mu selhává srdce. Léčbu pak hledá u odborníků, jako je kardiolog.

Nezřídka se přes praktického lékaře dostane ke gastroenterologovi, neurologovi a jiným. Prochází celou řadou více či méně nepříjemných vyšetření, aby se nenašel jediný tělesný problém nebo smysluplná diagnóza. Člověk se cítí jako hypochondr, než přijde na to, že mu jeho stav dokáže vysvětlit psychiatr. Tam se začíná blýskat na lepší časy, ale stejně se člověk musí smířit s tím, že ho panická úzkostná porucha jako diagnóza bude provázet již po celý život. Na druhé straně je právě diagnóza nezbytným předpokladem k uzdravení.

Sociální sítě škodí lidské psychice, potvrzují vědci

Jak překonat panickou ataku?

Roger Bager ve své knize Jak překonat panické ataky popisuje, že projít labyrintem úzkostné poruchy a stanout na druhé straně, osvobozený od svého údělu, není jednoduché ani rychlé, ale je to možné. Základem léčby je kognitivně behaviorální terapie.

Na webu Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví vyzdvihují edukaci postižených o vztahu emocí, myšlenek a tělesných reakcí. Postižený se například učí zvládat panické záchvaty pomocí kontroly dechu. Také zmiňovaný Baker vidí jako jeden z hlavních klíčů k uzdravení pochopení. Největším problémem panické poruchy je totiž to, že člověk nechápe, co se děje.