Imrich Rešeta
05. 04. 2020 10:15
Zdroj: Archiv
Bývají často přehlížené, ale přitom zdravotní sestry mnohdy v první linii nasazují své životy a zdraví, aby pomohly trpícím. Rakušanka Maria Stromberg se dobrovolně přihlásila do služby v Osvětimi a strávila tam dva a půl roku.
Přestože se nacistická mašinerie s utrpením rozběhla již krátce po vypuknutí druhé světové války, pro mnohé občany Říše jako by tato stránka života neexistovala. Kdo nebyl přímo zasažen, zavíral oči, nebo ignoroval zvěsti.
Fotogalerie
První setkání s realitou
Původem rakouská sestřička Maria Stromberger se v červenci 1942 dobrovolně přihlásila do služby na ošetřovně v polském Königshütte, aby se přesvědčila, co je na tom pravdy. Na oddělení infekčních chorob byli dva tyfem nakažení německy mluvící pacienti, které sem nedávno převezli z Osvětimi. V horečkách a deliriích křičeli tito muži strašlivé věci o tom, co zažili v táboře.
Maria Stromberger nad tím mohla mávnout rukou a považovat to za horečnaté sny. Ale když se pacienti vzpamatovali, zapřísahali ji, aby nic neprozradila. „Sestro, pokud si ceníš svého života a také našeho života, nikdy nebudeš o těchto věcech mluvit," prosili ji na kolenou.
Hrůzy Osvětimi
Poté, co vyslechla obrazy hrůzy, rozhodla se konat. V dopise své sestře Karoline Gräbnerové Stromberger napsala: „Chci vidět, jak to skutečně je; možná tam můžu udělat něco dobrého." A v říjnu 1942 se stala hlavní sestrou ošetřovny SS v Osvětimi.
To, co uviděla po příjezdu, Marií silně otřáslo. Nelidské utrpení, výkřiky bolesti a dokonce byla svědkem sebevraždy vězně, který se vrhl na elektrický plot. Brzy poté se seznámila s polským vězněm Edekem Pysem, který ji zasvětil do toho, co se v táboře skutečně odehrává a díky němu plně přešla, byť neoficiálně, na stranu vězňů.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zachraňovala vězně
Pomáhala jim získávat léky a kryla krádeže jídla určeného dozorcům. Nejméně jednou na sebe vzala zodpovědnost, když byla odhalena krádež potravin. Jindy zase Pyse ukryla na ošetřovně a strážce odradila od přehlídky prostorů tvrzením, že je tam spousta špinavého prádla a mohli by se nakazit tyfem.
To se už ale stala podezřelou z toho, že je k vězňům příliš mateřská a humánní. A od nadřízeného, lékaře Eduarda Wirthse, dostala upozornění, že vězni sice nejsou zločinci, ale jsou jejich nepřáteli. Stromberger oponovala, že není příslušnicí SS a jako zdravotní sestra nemá povinnost jednat tak, jak oni. Wirthse její odvaha a neústupnost ohromily a později podnikl kroky, aby ji ochránil před represemi.
Nekončící peklo
V letech 1943 a 1944 se její neoficiální aktivity staly riskantnějšími. Pomáhala polským příslušníkům odporu v táboře s pašováním informací, dopisů, balíčků a dokonce zbraní, někdy spolupracovala také s funkcionáři SS, kteří přechovávali vůči vězňům sympatie.
Podstupované riziko a nehostinné prostředí si vyžádalo svou daň. Stromberger strávila několik týdnů v nemocnici s chorobou polyarteritis nodosa, co je onemocnění malých a středních cév. Po hospitalizaci byla obviněna ze závislosti na morfiu a odvelena z Osvětimi. Byť se bránila, že to není pravda, do tábora se už nikdy nevrátila. Pravděpodobně za tím stál její nadřízený Wirths, který ženu dostal pryč dřív, než byla odhalena místní síť odporu. A zachránil jí život.
Poválečná obvinění
Po válce byla zatčena francouzskými úřady pro podezření, že pomáhala vraždit vězně injekcemi fenolu. Strávila půl roku v rakouském vězení Brederis, než se Pysovi a dalším povedlo potvrdit skutečný rozsah jejich aktivit v Osvětimi.
Později svědčila v procesech proti hlavnímu veliteli koncentračního tábora Auschwitz Rudolfu Hössovi nebo sadistickému gynekologovi Clausovi Claubergovi, který prováděl nelidské pokusy na vězeňkyních.
Ke zdravotnictví se už nevrátila
Prožité věci Marii Stromberger vyčerpaly natolik, že se už nikdy nemohla vrátit k povolání zdravotní sestry. „Cítím se tak prázdná a vyčerpaná a nemám žádnou radost,“ napsala Pysovi ještě z vězení v roce 1946. „Zdá se mi, že všechna moje láska byla rozptýlena v Osvětimi. Splnila jsem svůj účel. Co víc bych mohla udělat? Víte, je tak těžké žít bez iluzí, ale co mám dělat?“
Stáhla se do ústraní a po zbytek života pracovala v továrně na výrobu textilu. Zemřela 18. května 1957 v rakouském městě Bergenz ve věku 59 let.
NA MRAZIVÉ OBRAZY Z OSVĚTIMI SE MŮŽETE PODÍVAT V GALERII:
Fotogalerie
Zdroje: @AuschwitzMuseum, workingnurse.com, pl.wikipedia.org
