Veronika Mottlová
16. 11. 2019 07:27
Zdroj: archiv
Bývala nejrychlejší ženou světa. Jako jediná v historii Grand Prix dokázala konkurovat mužům. Roku 2019 in memoriam získala medaili prezidenta republiky za zásluhy. Eliška Junková, která se narodila přesně před 119 lety, je nejlegendárnější českou automobilovou závodnicí.
Eliška Junková (16. listopadu 1900 – 5. ledna 1994) začínala ve vozech Bugatti jako spolujezdkyně svého manžela. Poté se vydala na vlastní jezdeckou dráhu. A měla úspěch. Ve dvacátých letech 20. století se stala nejrychlejší ženou světa.
Fotogalerie
Začátky v bance
Narodila se jako Alžběta Pospíšilová v Olomouci. Byla z osmi sourozenců, ale dospělosti se dožili jen čtyři - Alžběta, její dva bratři a sestra. Byla velice nadaná na jazyky. Po dokončení studií, v pouhých šestnácti letech, začala pracovat v olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky.
Právě tam potkala Čeňka Junka, který měl zřizování poboček na starosti. Ten ji také posléze jako novou spolupracovnici vzal na nové místo v Brně, kde se kromě práce věnovala dalšímu studiu jazyků. Mimo to ovšem začala navštěvovat i Janáčkovu hudební školu, kde byla žákyní samotného Leoše Janáčka.
Další kroky do světa
Po čase byl Junek povolán do Prahy a Alžběta jej následovala. Zde ke své výborné znalosti němčiny přidala i angličtinu a francouzštinu. V rámci zdokonalení jazyka odjela roku 1918 na zkušenou do francouzského Antibes (oblast Provence-Alpes-Côte d'Azur, pozn. red.). Toužila navštívit Cejlon, ale i přes veškerou snahu jí to nebylo povoleno.
Po nějaké době do jejího osudu opět zasáhl Čeněk Junek, který dorazil do Paříže na tamní autosalon. Začínal se totiž zajímat o automobilové soutěže. Tento sport zaujal i Alžbětu. Již na autosalonu se jí zalíbil model Bugatti T30. Při další návštěvě Prahy se tak tajně zapsala do autoškoly a uspěla.
Životní změny
Rok 1922 znamenal pro Alžbětu několik velkých změn. 24. června se provdala za Čeňka Junka a během svatby si nezměnila pouze příjmení, ale i křestní jméno. Z Alžběty Pospíšilové se tak stala Eliška Junková.
Svatební cestu manželé strávili přípravou na závod z Karlových Varů do Mariánských Lázní. Ten ale nevyšel, a tak se pár vydal opět na pařížský autosalon, kde si pořídil vysněný automobil Bugatti. Tento následně přestavěli na automobil závodní.
Začátek automobilové kariéry
V dubnu 1923 se Eliška poprvé ocitla v závodním voze, a to coby spolujezdkyně manžela. Za volant závodního automobilu se posadila v září 1924, a to právě v Bugatti T30. A svůj první závod Lochotín (čtvrť Plzně, pozn. red.) – Třemošná vyhrála. Se stejným vozem dominovala i v dalším roce ve slavné závodě Zbraslav – Jíloviště.
Další úspěchy
Přelomovým v automobilové kariéře byl pro Elišku rok 1926. Na desátém výročním závodu Zbraslav – Jíloviště zajela s přehledem nejlepší čas a porazila i manžela. Jako první žena tak vyhrála mezinárodní závod. Své první zahraniční klání pak podstoupila ve Švýcarsku a dojela hned druhá. Když o rok později dojela na Grand Prix v Nürburgringu čtvrtá, popřál jí i Eduard Bass.
Životní úspěch i osudová rána
Ten největší úspěch ji však čekal až na Sicílii, a to konkrétně v závodě Targa Florio. Jezdil se na pět okruhů a každý z nich měřil 108 kilometrů. Ve své době byl považován za nejnáročnější. Eliška zde uspěla již roku 1927, slávu jí však přinesl až rok následující. I přes neustálé obtíže si se svým Bugatti T35B vysloužila pátou pozici a dále mimo jiné i pohár za nejrychlejší druhé kolo nebo dámskou cenu. Byla také označena za královnu volantu.
Červenec 1928 však Elišce přinesl velikou ránu. Během Velké ceny Německa v Nürburgringu totiž zemřel její manžel. Smrt to byla strašlivá. Na rozměklém asfaltu dostal jeho vůz smyk, náraz ho vymrštil z vozu na skálu, o kterou si prorazil lebku. Junková se s tím nedokázala vyrovnat a svou kariéru ukončila.
Život po tragédii
Po konci kariéry se Eliška rozhodla konečně uskutečnit cestu na Cejlon a při ní dokonce testovala nový vůz Bugatti. Po návratu se začala realizovat ve spolupráci s Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko. Její jméno pomohlo otevřít mnoho dveří, navíc působila jako tlumočnice. Měla mnoho výhodných nabídek, přesto až do penze svůj život spojila s automobilovým průmyslem.
Po druhé světové válce se Eliška Junková ještě podruhé vdala za motoristického novináře Ladislava Kháse. Legenda zemřela krátce po svých 93 narozeninách 5. ledna 1994 v Praze.
