Na počátku 19. století, kdy ještě nebyly známé základy asepse a sterilizace, byl každý otevřený zákrok na člověku téměř smrtelný. Provedení císařského řezu se sice datuje již do 14.století, avšak jeho výsledky nebyly před zavedením asepse a antibiotik zrovna valné. Proto byla potřeba znát jiné techniky, jak zachránit matku v kritické situaci při porodu.
Často se stávalo, že z důvodu křivice měla žena zúženou pánev a dítě nebylo schopné projít porodními cestami a během porodu v matce zemřelo. Aby byla šance zachránit alespoň rodičku, prováděli porodníci tzv. zmenšovací operace. Znalost těchto operací a schopnost používat nástroje k tomu určené, byla nutnost každého porodníka tehdejší doby. Lékaři si vytvářeli své vlastní nástroje, kterými zmenšovací operace prováděli.
Perforátor
Pomocí tohoto nástroje se prováděla tzv. kraniotomie. Jde o zákrok, kdy je třeba po odumření dítěte v matce, zmenšit jeho hlavičku, aby byla možnost jej vaginálně vyjmout. Perforátorem se měl udělat otvor do fontanely a následně byla vypláchnuta mozková tkáň pomocí speciálních kanyl, aby bylo možné lebku zmenšit.
Braunův kranioklast
Tímto nástrojem se následně po zmenšení obsahu hlavička extrahovala z těla matky. Šlo o kleště kdy jedna branže byla zavedena do perforačního otvoru v lebce a druhá vedla přes obličej plodu. Nástroj se uzavíral pomocí šroubu a tím došlo ke zborcení lebky. Poté byla hlava a následně celý plod velmi opatrně vyjmut z těla ženy, aby nedošlo k jejímu poranění případnými ostrými částmi lebky.
Braunův hák
Tento nástroj se používal k oddělení hlavy plodu tzv. dekapitaci. Dekapitace hlavičky u mrtvého plodu je doposud prováděna v některých rozvojových zemích. Kdy při zanedbané příčné poloze plodu, může být žena ohrožena prasknutím dělohy, následně masivním krvácením a smrtí.
Jak tyto situace ovlivnily psychiku ženy, si asi jen těžko představíme. Můžeme děkovat pokroku medicíny, že nás již tyto děsivé situace nepotkávají.
Fotogalerie