Lenka Chvostová
15. 06. 2019 15:48
Zdroj: HBO/Chnpp.gov.ua
Zasáhl ho mrak horké radioaktivní páry, dostal plnou dávku záření. Jeho tělo se během několika málo minut proměnilo v jeden obrovský puchýř. Kůže z něj začala odpadávat, silně krvácel. Přesto osmadvacetiletý operátor Anatolij Kurguz nezaváhal ani minutu a navzdory hrozným popáleninám pomáhal z trosek zachraňovat další zaměstnance elektrárny. Jak probíhal jeho osudný pracovní den v Černobylu? Příběh děsivé katastrofy divákům po celém světě přiblížil seriál Černobyl.
Fotogalerie
Psal se 26. duben 1986. Den, který začal jako každý jiný. Nikdo v tu chvíli netušil, že už za pár desítek minut dojde k nejhorší poválečné jaderné katastrofě. Výbuch na 4. reaktorovém bloku jaderné elektrárny Černobyl v bývalém Sovětském svazu zavinila špatná konstrukce reaktoru a především nezodpovědný experiment, při němž byly porušeny základní bezpečnostní předpisy a předem odpojeny všechny jisticí a havarijní systémy. Že by mohlo dojít k neštěstí, nikdo nepředpokládal.
V 1:23:45 se však ozvaly dva po sobě jdoucí mohutné výbuchy. Reaktor byl přetlakován tak, že pára odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Do reaktoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což způsobilo požár.
Další příběhy hrdinů z Černobylu najdete zde:
- Rozdrtily ho žhavé trosky reaktoru: Málo známý osud Chodemčuka, vůbec první oběti černobylské katastrofy
- Černobylský inženýr Sitnikov: Dobrovolně si šel pro smrt. Vdova popsala tehdejší utrpení
- Ve vteřině přišel o obličej: Černobylský šéf směny Perevozčenko se podíval přímo do vybuchlého reaktoru
- Operátor Černobylu Akimov: Na těle mu nezbyl milimetr zdravé kůže, přesto bojoval
- Černobylský likvidátor Ščerbina: Z papaláše se stal hrdinou, který pracoval i s československými záchranáři
- Statečný hasič z Černobylu: Vdova popsala jeho poslední dny života
První vteřiny po katastrofě
Bezprostředně postižených zaměstnanců je jen pár. Mezi nimi starší operátor 4. reaktoru Anatolij Kurguz, jehož pracoviště se nachází přímo v epicentru výbuchu. V době nehody je ve službě se svým kamarádem a kolegou Olegem Genrichem, který tou dobou podřimuje na lůžku za zavřenými dveřmi kanceláře na konci chodby. Kurguz si v kontrolní místnosti zapisuje poznámky do deníku.
Od sálu s reaktorem ho při výbuchu dělí jen obrovské okno, které mocná síla tříští na tisíce drobných střípků, a troje dokořán otevřené dveře. Vysoce radioaktivní horká pára se tak v mžiku dostává do místnosti a opaří ho po celém těle. Bolest je příšerná. Všude okolo něj je naprostá tma, kterou prosvětlují jen šlehající plameny. Kurguz přesto ani na vteřinu neváhá. Prochází ohnivým peklem a zavírá dveře a křičí: „Oheň! Všechno je v plamenech!“
3 minuty hrůzy
Výbuch budí Genricha, který vyskakuje z lůžka a otevírá dveře. Do nosu ho praští odporný zápach spáleniny, cítí nesnesitelný žár. Instinktivně si lehá na zem, která je o něco studenější a volá na Kurguze: „Toljo! Zalehni! Na podlaze je chladněji!“ Ten přibíhá a lehá si vedle něj.
„U země jsme aspoň byli schopni dýchat. Cítil jsem ale podivné pálení v plicích,“ vzpomíná Genrich později. Oba operátoři v leže na zemi čekají asi tři minuty, dokud žár nezačne slábnout. Není divu, nad jejich hlavami je totiž jen noční obloha posetá hvězdami. Střecha zmizela v nenávratnu. Pak se zvedají a vydávají se chodbou do velína. Tou dobou už je Kurguzova krvácející tvář poseta obrovskými, do jednoho se slévajícími puchýři, podobně vypadají i paže, z nichž kůže visí dolů v cárech. Šílená bolest zaplavuje celé jeho tělo a stále se stupňuje. Přesto ani na moment nezaváhá a cestou pomáhá vyprostit kolegy, kteří zůstali zavaleni pod sutinami.
16 dní v krutých bolestech
Zdravotní stav Kurguze se každou minutou prudce zhoršoval. Čím dál víc krvácel po celém těle, jeho pokožka byla pokryta zvětšujícími se puchýři i pod oblečením. Nikdo mu nedokázal pomoci, ani nijak ulevit. Sebemenší dotyk mu způsoboval nesnesitelnou intenzivní bolest.
Je téměř neuvěřitelné, jak vůbec sám dokázal dojít na ošetřovnu, odkud ho sanitka okamžitě odvezla do nemocnice. Tam po šestnácti dnech zemřel extrémně bolestivou smrtí na rozsáhlé popáleniny a nemoc z ozáření. Posmrtně mu byl udělen Leninův řád a následně i ukrajinský Kříž "Odvahy". Kolega Genrich z toho vyvázl lépe. Jeho popáleniny nebyly zdaleka tak vážné. Ochránila ho uzavřená místnost bez oken. Přesto i on dostal dávku 600 rentgenů. Protože si však uvědomoval nebezpečí radiační kontaminace, okamžitě se osprchoval a vyměnil si oblečení. To mu zachránilo život.
Děsivé následky jaderné katastrofy
I když některé zdroje hovoří o tisících mrtvých, nejspolehlivější jsou údaje Světové zdravotnické organizace (WHO). Podle té bylo těsně po havárii do nemocnice dopraveno 237 lidí, z nichž u 134 byla diagnostikována akutní nemoc z ozáření. Osmadvacet jich zemřelo během prvních tří měsíců. Čtrnáct dalších pak během následujících deseti let. Jejich smrt ale již nelze dávat do přímé souvislosti s ozářením.
Zdokumentovaným vlivem katastrofy na lidské zdraví je prudký nárůst nádoru štítné žlázy u dětí z postižených oblastí Ukrajiny a Běloruska. Vliv havárie na zdraví lidí na celém světě však vědci zkoumají dodnes. Radioaktivní mrak totiž zahalil nejen celou Evropu, ale doputoval až na druhý konec zeměkoule.
Podívejte se do galerie na fotografie dalšího hrdiny z Černobylu. Osud hasiče Vasilije Ignatenka, který na místo tragédie dorazil mezi prvními, patří mezi nejsilnější linky seriálu. I on po dvou týdnech zemřel strašlivou smrtí.
