Barbara Lorenzová
03. 12. 2018 17:10
Zdroj: Se souhlasem České televize
Vorlíčkova Popelka vypadá jako princezna, ale “cool” princezna. Místo kočáru z dýně jezdí na vlastním koni, místo zaplétání copů raději střílí z kuše, je drzá a provokuje prince. To se od původní předlohy Boženy Němcové značné liší. I tak jsme si toto ztvárnění Popelky zamilovali všichni a Vánoce bez ní už si nedokážeme představit.
Energická Popelka
Původně scénář napsal František Pavlíček, jako autorka je ale uvedena Bohumila Zelenková, která Pavlíčka Kryla, protože mu v té době komunisté nedovolili pracovat. Scénář vznikl podle námětu pohádky Boženy Němcové "O Popelce", avšak scenárista se původní předlohy příliš nedržel.
Pohádka české spisovatelky je spíše hororově laděná a Popelka je tam ztvárněna tradičně, jako trpící, unylá a špinavá. Naopak v Třech oříšcích pro Popelku se z ní stala energická a vzpurná dívka, která prince dokonce provokuje.
Režie
První nabídku se scénářem dostal Jiří Menzel, který získal i patřičná povolení, ale tehdejší ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov nesouhlasil a scénář zadal v létě 1972 Václavu Vorlíčkovi, který byl považován za méně problematického. Ke změně režiséra došlo také proto, že Jiří Menzel nechtěl přistoupit na koprodukci s východoněmeckou filmovou společností DEFA.
Vorlíček si pro pohádku vymyslel bohatou výpravu, chtěl film zasadit do období renesance a proto na spolupráci s DEFA kývl, čímž získal na natáčení více finančních prostředků.
Původně se měla natáčet v létě
Tři oříšky pro Popelku se měly původně natáčet v létě, takže děj se měl odehrávat mezi sytě zelenými stromy a zurčícími potůčky. V říjnu 1972 ale do Prahy přijeli zástupci DEFA s návrhem, že mají na prosinec a leden volných 800 lidí. Vorlíček na nabídku kývl a tím se děj nově zasadil do zimního prostředí.
Zimě se musel přizpůsobit scénář i fórky. Do dokončeného scénáře byla také přidána postava preceptora. Právě zimní prostředí a hudba Karla Svobody se zvonečky dodaly filmu vánoční atmosféru.
Obsazení
Na obsazení obou hlavních rolí probíhaly po Československu rozsáhlé konkurzy. Původně měla Popelku hrát Jana Preissová, která však v té době byla těhotná a roli kvůli tomu nedostala. Pak si někdo ze štábu vzpomněl na Libuši Šafránkovou. Šafránková na roli ihned kývla. Z dětství uměla dobře jezdit na koni, proto nepotřebovala jezdecký výcvik. Pouze ve scéně, kdy Popelka skáče v lese přes pokácený strom, měla záskok.
Herec pro roli prince byl vybírán na kamerových zkouškách, uvažovalo se o Janu Hrušinském nebo Jaroslavu Drbohlavovi, ten však nakonec hrál Vítka. Režisér nakonec vybral čerstvého absolventa pražské konzervatoře Pavla Trávníčka, který se kamerových zkoušek účastnil poprvé v kariéře. Roli pak namluvil Petr Svojtka, protože podle režiséra Vorlíčka měl Trávníček silný moravský přízvuk.
Droběna z Outlova
Vdavekchtivou urozenou slečnu Droběnu z Outlova ztvárnila Helena Růžičková. Jejího komediálního talentu Vorlíček využil ve scéně, kdy Droběna nadzvedne prince nad parket a tančí s ním jak s pytlem brambor. Trávníček o tomto úmyslu nevěděl dopředu, takže jeho zoufalý výraz není hraný.
Zvířata ve filmu
Jurášci (v němčině Nikolaus) byli tři – dva čeští a jeden německý, který se jmenoval Bonek. Lze je odlišit podle srsti. Kůň ve stáji a u zámku má zimní srst. Sestřelený dravec byl skutečný, od podzimu jej měl zmrazeného šumavský hajný. Pták byl před natáčením rozmrazen, aby byl vláčný. Při filmování ho ze vzduchu shazoval sám režisér Vorlíček. Sova byla zapůjčena z berlínské zoo, Vorlíček do ní musel šťouchat špejlí, aby mrkala.
Premiéry
Česká premiéra byla připravena na 16. listopad 1973 v pražském kině Blaník. Po uvedení v kinech sklidil film mezi diváky obrovský úspěch, v některých pražských kinech se pohádka hrála až do června 1974. V televizi se poprvé vysílala 24. prosince 1974. Premiéra ve Východním Německu se konala 8. března 1974.
Fotogalerie
