Olga Ross
13. 06. 2019 16:00
Zdroj: HBO/Chnpp.gov.ua
Jako vedoucí pracovník se Valerij Perevozčenko v největší krizi v černobylské jaderné elektrárně snažil zachránit životy svých kolegů. Nebál se podívat přímo do poškozeného reaktoru, kvůli čemuž utrpěl silné radiační popáleniny. Tehdy ale zjistil, že reaktor je silně poškozen. Jeho příběh divákům po celém světě přiblížil seriál Černobyl.
Fotogalerie
I když vedoucí pracovník reaktorové sekce Valerij Ivanovič Perevozčenko nebyl nejvýraznější postavou v seriálu Černobyl, který popisuje průběh a následky jaderné katastrofy, jeho zásluhy a snaha o odvrácení jaderné havárie nebyly ve skutečnosti nijak menší.
Nešťastný test reaktoru, který po půlnoci 26. dubna 1986 zapříčinil havárii v černobylské jaderné elektrárně, stál životy mnoha lidí a tisíce dalších nenávratně poznamenal. Během testu docházelo k silným výkyvům výkonu reaktoru, které zapříčinily jeho nestabilitu. Přesto byli pracovníci čtvrtého bloku elektrárny nuceni zástupcem hlavního inženýra Anatolijem Djatlovem v experimentu pokračovat.
Další příběhy hrdinů z Černobylu najdete zde:
- Černobylský inženýr Sitnikov: Dobrovolně si šel pro smrt. Vdova popsala tehdejší utrpení
- Rozdrtily ho žhavé trosky reaktoru: Málo známý osud Chodemčuka, vůbec první oběti černobylské katastrofy
- Operátor Černobylu Akimov: Na těle mu nezbyl milimetr zdravé kůže, přesto bojoval
- Černobylský likvidátor Ščerbina: Z papaláše se stal hrdinou, který pracoval i s československými záchranáři
- Statečný hasič z Černobylu: Vdova popsala jeho poslední dny života
Snaha o záchranu kolegů
Jak vypadaly poslední minuty před výbuchem očima Valerije Perevozčenka? Jako šéf směny v turbínovém sále zjišťuje, že experiment už není pod kontrolou a že reaktor začíná být velice nestabilní. Rychle proto vyrazí do kontrolní místnosti s tím, že na vlastní oči spatřuje, jak 350 kilogramů těžké uzávěry palivových tyčí začínají nadskakovat. Šéf směny čtvrtého bloku Alexandr Akimov se mezitím snaží havárii ještě zabránit, když mačká tlačítko AZ-5. Je už ale pozdě a v 01:23:45 dochází k havárii a dvěma explozím, které rozmetají palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu na všechny strany.
Perevozčenko ani na chvíli neváhá a vydává se za kolegy. Pokouší se najít a zachránit kolegu Chodemčuka a další. Jenže vzhledem k tomu, že Chodemčuk byl v době výbuchu pravděpodobně přímo ve strojovně hlavních oběhových čerpadel, zemřel nejspíše ihned během exploze.
Perevozčenko následně utrpí velmi silné radiační popáleniny. Aby zjistil skutečný stav věcí, jako jeden z mála se odváží pohlédnout přímo do otevřeného reaktoru. Ten pohled mu prozradil, že reaktor je zničený. Bohužel ho ale také stál život. Tak silné radiační popáleniny nemohl přežít.
Ze vzpomínek vdovy
Vedoucí směny Perevozčenko byl v roce 1986 již ženatý a měl dvě dcery. Jeho manželka se po tragédii i s dětmi odstěhovala do Kyjeva, ale na třicetileté výročí tragédie, při které přišla o manžela, se přijela do města Pripjať podívat. Chtěla vidět alespoň zbytky domova, ve kterém dříve bydleli jako rodina.
„Málem jsem náš byt nenašla. Teď je z toho les, všude rostou stromy. Pokoje jsou prázdné, okna vymlácená. Všechno je zničené,“ popsala svůj návrat do Pripjati Zoja Perevozčenková. „Pamatuji si tehdy, že bylo neuvěřitelné horko. Děti si ještě dokonce bosy ten den hrály v kalužích,“ vzpomínala na černobylskou katastrofu.
Toho osudového dne, kdy došlo k havárii, našla svého muže ráno v místní nemocnici. Valerij dostal smrtelnou dávku ozáření, kvůli pohledu do reaktoru byl jeho obličej silně popálený a červené barvy. Perevozčenko podlehl kruté nemoci v moskevské nemocnici 13. června 1986.
Podívejte se v naší fotogalerii na místo jaderné katastrofy.
Fotogalerie
Podívejte se v naší fotogalerii na další hrdiny černobylské havárie.
