Barbara Lorenzová
13. 01. 2019 11:07
Zdroj: christnet.eu
Za tři dny tomu bude přesně 50 let, kdy se mladý student filozofie Jan Palach rozhodl vyburcovat lid k odporu proti ruské okupaci. A to tím nejhorším způsobem. Svým upálením. Mladý intelektuál si ale asi přál odlišnou reakci společnosti, než ke které skutečně došlo.
Mělo to smysl?
Palachovo poselství spočívalo ve vzbouření se systému a skoncování s nečinností a pouhém přihlížení politické situaci v Československu. Těžko říct, proč zrovna on se k tomuto činu odhodlal. Jeho otec zemřel, když byl Jan v pubertě a sám se s tím dlouho vyrovnával. O pár let později svoji matku a bratra vystavil neskutečné tragédii. Mělo všechno to utrpení vůbec smysl?
Veřejná manifestace
Lidé, kteří se shromáždili na jeho pohřbu, se k žádným politickým akcím neodhodlali. Jakub Jareš, spoluautor publikace Jan Palach '69, před deseti lety uvedl serveru aktuálně.cz, že Palachův pohřeb připomínal spíše antickou tragédii, kdy společnost doprovodila oběť do hrobu, aby mohlo dojít ke katarzi. „Ta katarze nevedla k činům, ale ke smíření se s realitou.“
Dále uvádí, že Palach pro něho představuje citlivého člověka, který se nemohl smířit s tím, že na sliby, které si v srpnu 1968 společnost dala, se postupem času začalo zapomínat. Byl nespokojený, protože jako účastník neúspěšné studentské stávky už neměl v rukávu nic, čím by mohl na sebe upozornit. Tedy měl – svůj život.
Změnilo se něco?
Samotný čin společností sice otřásl, ale jenom na pár měsíců. Poté začaly čistky a lidé se bez odporu stáhli do soukromí. Připomínka jeho odkazu a odvahy se směla beztrestně šířit až po revoluci v roce 1989. Některým však Palachův čin pomohl jakýmsi morálním způsobem vyrovnat se s tehdejší situací a krutostí režimu.
Politolog Bohumil Doležal uvedl: „Co by bylo bez Palacha? Těžko se to dokazuje, ale možná by společnost upadla do ještě většího marasmu a cesta z něj by byla daleko těžší.“
Jeho odkaz se naplnil až za dvacet let
Palachův odkaz byl nejvíce cítit až o dvacet let později při výročí jeho upálení v lednu 1989. Tehdy vypukly rozsáhlé protivládní protesty, které trvaly týden. Ten se začal označovat jako Palachův týden. Demonstrace bezpochyby otřásly režimem a přispěly k jeho pádu. V Palachově duchu se nesl i listopad téhož roku, ten byl označován jako akt bezmoci, „morální síla beze zbraní“, uvádí Jakub Trojan.
Hrdina nebo zbabělec?
Dnes jsou u studentů, kteří totalitní režim nezažili, na čin Jana Palacha různé názory. Na jednu stranu je pro někoho hrdina, který obětoval svůj život za svobodu, jiní ho zase vidí jako neúspěšného studenta, který si tímto řešil svoje problémy. Mladí lidé nechápou, proč Palach nevyzkoušel všechny možnosti, jak se režimu postavit a hned zvolil tu nejradikálnější cestu.
Nezapomínat
Na to, jestli něčemu Palachova oběť pomohla, jsou názory dodnes různé. I když ho poté následovalo ještě několik mladých lidí, on byl první a jeho čin je třeba si připomínat. Dnes, 50 let poté, si ho lidé připomínají také díky filmu, který natočil Robert Sedláček a včera se vysílal v České televizi.
Byl to hrdina nebo jen neunesl nespravedlnost? I když jeho čin nevyburcoval veřejnost k odporu v roce 1969, o dvacet let později nemalou měrou přispěl k něčemu velkému a to bylo jeho přání, i když se naplnilo o něco později
Fotogalerie
