Statistika vás asi překvapí. Z nedávné kampaně vyplynulo, že v textilním průmyslu si na to, co by se dalo popsat jako mzda nad úrovní životního minima, vydělají ve světě méně než 2 % lidí.
Zatímco západní společnost má ten luxus, že si může kvalitní oblečení koupit, kdy se jí zamane, 98 % lidí, kteří ho vyrábějí, žije v chudobě.
Otázka zní, musí to tak skutečně být? Koronavirová krize změnila životní vyhlídky mnoha lidí a zdá se, že rychlá móda v současné společnosti trochu ztratila na významu. Pokud byste rádi omezili svoje nákupní choutky a za rychlou módu utráceli méně, přinášíme vám pár užitečných způsobů, jak na to.
„Pravidlo 30“
Až příště budete mít nutkání koupit si košili, šaty nebo kalhoty, položte si otázku: Obleču si to na sebe aspoň 30×?
Pravidlo 30 nošení (#30Wears) vymyslela Livie Firthová, žena, která má konzultantskou firmu Eco-Age zaměřenou na udržitelný život. Pravidlo neváhaly podpořit celebrity, jako je Emma Watson, a spolu s ní další tisícovky lidí. Cílem je vytlačit kulturu vyhazování, protože v módě už dlouho panuje norma, kdy „obléct si na společenskou událost dvakrát to samé je hřích“.
Směřujeme do nové éry, ve které opakované nošení stejných šatů je nejen v pořádku, ale vlastně i docela cool. Výsledkem je také menší závislost západní společnosti na rychlé, praktické módě.
Second-handová a vintage móda
Chvíli trvalo, než se společnost otřepala ze stigmatu second-handů. Tradiční „dědění věcí“, které v rodinách hrálo důležitou roli v minulosti a hraje ji i teď, bývá často vnímáno negativně. Nicméně pravda je taková, že přínos je mnohem větší, než si lidé uvědomují.
Ze second-handové módy mohou těžit zejména děti. Koneckonců, předchozí majitel mohl mít danou věc na sobě klidně jen párkrát, než z ní vyrostl. Výhodně se dá ale nakoupit i pro dospělé. A příjemným bonusem jsou volnější pravidla vrácení zboží ve srovnání s luxusními obchody.
I na internetu najdete řadu obchodů, které tuto službu nabízí – nedávno proběhla dokonce speciální kampaň značky John Lewis – takže možná ani nebudete muset vytáhnout paty z domu. A cenově dostupné retro kousky určitě najdete i ve vintage obchodech.
Kšá, pokušení!
Osvědčený způsob, jak nedělat věci, které nechceme, je nemít předmět naší touhy na očích. „Závisláci“ na sociálních sítích si můžou sami na Twitteru a na Facebooku „vystavit stopku“, a když se lidé potýkají například s problémovým hráčstvím, mají k dispozici aplikace, které jim zablokují přístup k online hernám.
Stejný koncept platí i při nákupu šatů. Jestliže skutečně nedokážete odolat nutkání kliknout na odkaz prodejce, pak je dobré se odhlásit z odběru novinek, protože právě ty jsou nejčastěji zdrojem lákavých nabídek. Také není od věci přestat sledovat sociální sítě těchto prodejců nebo si je v extrémním případě dát na seznam blokovaných stránek. Nahraďte je propagátory pomalé módy, kteří před levným, jednorázovým oblečením propagují dlouhou životnost a kvalitu.
Co nevidíme, to nás s největší pravděpodobností nepřiměje vytáhnout kreditní kartu.
Výměnné obchody („swap shops“)
Online svět výměny šatů nabírá na obrátkách a existuje řada aplikací, kde můžete nabízet své šaty výměnou za virtuální kredit, a ten pak použít na nákupy od ostatních uživatelů.
Zejména ve velkých městech je samozřejmě tento koncept k vidění i naživo, tak sledujte sociální sítě a stavte se vyměnit pár kousků ze svého šatníku.
Přináší to nejrůznější výhody od finanční úspory až po ekologii, ale zároveň vám to dává šanci získat pár nevyužitých dárků, které jsou v perfektním stavu, a ještě za zlomek ceny.
Kdo mi ušil šaty? (#whomademyclothes)
Netápejte, kde byly šaty vyrobeny, a zeptejte se přímo. Většina velkých značek vám ochotně sdělí, odkud šaty pochází. A když ne přímo na prodejně, tak přes e-mail nebo na sociálních sítích.
Neobdržíte-li uspokojivou odpověď, existuje celá řada online zdrojů, které poskytují například informace o největších spotřebitelích rychlé módy a o zemích s nejhůř placenou pracovní silou.
Když byl hashtag z nadpisu vypuštěn do světa, tuto otázku se rozhodlo položit více než 170 000 lidí. Jedná se o ukázkový příklad rozhodné akce v globálním boji proti rychlé módě. Pak už je na vás, zda se na základě obdržené odpovědi rozhodnete v daném obchodě nakoupit, nebo ne. Věříme, že to u řady společností povede ke změně přístupu a začnou dělníkům v továrnách platit důstojnou mzdu.
Vlastnoručně šité oblečení
Šaty často vyhazujeme z malicherných důvodů, jako je třeba rozbitý zip nebo únava materiálu. Obvykle by ale stačil drobný domácí zásah.
Na internetu najdete obrovské množství stránek, které poskytují užitečné tipy, jak na šití oblečení doma, a o tutoriálech na YouTube vůbec nemluvě. Jestli tedy plánujete na něco dát záplatu, spravit si zip nebo si přišít knoflík, mělo by vám k tomu stačit pár kliknutí.
Někteří lidé na tom mají dokonce založenou živnost. Shánějí poškozené oblečení, spraví ho a pak ho prodají. Chvilku asi potrvá, než se to naučíte, ale ve volném čase si tím můžete pohodlně přivydělat. A tím spíš, jestli vás to baví.