Imrich Rešeta
20. 07. 2020 15:39
Zdroj: Archiv
Adolf Hitler přežil 20. července 1944 bombový atentát jen díky souhře několika náhod. Když se prach usadil, vyslal k národu mrazivý projev a začal hon na každého, na koho padl byť jen stín podezření.
Dvacátého července 1944 přichází do Vlčího doupěte na poradu s Adolfem Hitlerem a jeho štábem plukovník Claus Schenk von Stauffenberg.
Fotogalerie
Setkání začíná v 12:30, von Stauffenberg je po chvilce náhle odvolán k telefonu a mizí ze scény.
Bomba pro Hitlera
Schůzka byla původně naplánována na 13:00, pouhý půlhodinový posun výrazně zamával s plány na atentát. Von Stauffenberg, válečný veterán, který rok předtím přišel přišel o oko, pravou paži a dva prsty na levé ruce, se proto cestou ke konferenční místnosti dotázal, zda je někde možné převléct si košili, než předstoupí před Hitlera.
Major Freyend mu poskytuje vlastní ubikaci, ale protože na von Stauffenberga naléhali on i další důstojníci, aby převlékání košile urychlil, kvůli vyrušení nakonec do své aktovky vložil jenom jednu nálož. Její aktivace spočívala ve spuštění časové pojistky s kyselinou a zasunutí do trhaviny.
Když von Stauffenberg podává vůdci hlášení o reorganizaci pozemních jednotek, nenápadně k němu postaví na zem hnědou aktovku s bombou. Místnost krátce na to opouští, protože je odvolán k předem domluvenému telefonátu. Kolem masivního dubového stolu s plány je po jeho odchodu shromážděno 24 lidí.
Je vůdce mrtvý?
Bomba vybuchne dle plánu v 12:42 a rozbíhá se operace Valkýra, jejíž cílem byl převrat a převzetí moci v zemi. Spiklenci měli pro armádu připravené rozkazy, které začínaly slovy: „Vůdce Adolf Hitler je mrtev!"
A skutečně dochází k částečnému úspěchu, jenže v průběhu následujících hodin se nejen staví na odpor nižší důstojníci, kteří moc nevěří vysvětlení Hitlerovy smrti, ale také unikají zprávy o tom, že žije. V 19:00 byl major Otto Ernst Remer spojen telefonicky přímo s vůdcem, který mu nařídil, aby za použití svých jednotek okamžitě potlačil povstání v Berlíně a nastolil opět pořádek.
Národ se později dočkal šestiminutového rozhlasového projevu, v němž Hitler dal najevo, že mluví proto, aby slyšeli jeho hlas a věděli, že žije a není zraněný. Promluvil také o spiknutí malé kliky ambiciózních, bezohledných, zločinných a hloupých důstojníků, která bude bez milosti vyhlazena. „Povinností každého Němce, bez výjimky, je nemilosrdně se postavit těmto prvkům a buď je okamžitě zatknout, nebo, pokud jim odporují, zastřelit je na místě."
Jeden živý, tisíce mrtvých
Hitlerovi patrně zachránil život dubový stůl, pod nímž byla umístěna taška s trhavinou. Masivní dřevo odstínilo výbuch a i když třeba jeho stenograf zemřel, sám vůdce utrpěl jen lehká zranění. Převlékl se do nové uniformy a rozpoutal běsnění, které zasáhlo tisíce lidí a popraveno bylo, nebo jiným způsobem jich zemřelo 4980.
Ne všichni měli přímý podíl na atentátu, ale má se za to, že si Hitler rovněž vyřídil účty se svými odpůrci. Claus Schenk von Stauffenberg byl zastřelen ještě té noci a umírá s výkřikem: „Ať žije naše posvátné Německo!“
U mučení podezřelých padlo také jméno Erwin Rommel, který patrně jen věděl o plánu na atentát, ale Hitlera nevaroval. Rommel se těšil dobré pověsti, a tak dostal na výběr sebevraždu nebo lidový soud. Protože ta druhá možnost by kromě trestu smrti uvalila represe na jeho rodinu, zvolil si smrt pomocí kyanidové kapsle. Oficiálně skonal na následky válečného zranění a dostalo se mu státního pohřbu se všemi poctami.
„Byl jsem znovu ušetřen osudu, který ve mně osobně hrůzu nevzbuzuje, ale pro Němce by měl hrozné následky. Vnímám to jako znamení Prozřetelnosti, že musím pokračovat ve své práci, a proto v ní budu pokračovat," zakončuje Hitler proslov, jehož mrazivé důsledky v následujících týdnech pocítila spousta nevinných lidí.
Na fotografie pořízené před a po atentátu na Adolfa Hitlera se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: comicism.tripod.com, history.com, Miloš Zlesa: Atentát na Hitlera z 20. července 1944 a jeho místo v německém odboji proti nacismu
