Veronika Mottlová
23. 10. 2019 07:29
Zdroj: archiv
Ať už jste fandou modrých postaviček či zlého čaroděje Gargamela, jistě si vzpomenete na nesmrtelnou hlášku: "Nemám rád Šmouly". Touto větou začínala rána generací dětí po celém světě. Jejich modří hrdinové byli poprvé světu představení přesně před 61 lety.
Dobrák Taťka Šmoula, krasavice Šmoulinka, mrňous Šmoulínek, ale i modrý Mrzout, Nešika nebo Mlsoun a Neposeda. Do toho všeho tu zkouší čarovat Gargamel, který vlastní nedaleký hrad a nenechá na pokoji jak Šmouly, tak ani svého zrzavého kocoura Azraela. Dnes, 23. října, je tomu 61 let, kdy byli světu poprvé představeni malí modří trpaslíci Šmoulové.
Americko-belgický seriál, který byl poprvé vysílán v osmdesátých letech, si brzy získal velkou oblibu - mezi dětmi i dospělými. Modré postavičky, které se nechtějí vůbec prát a chtějí jen šmoulovat, prostě všem učarovaly. Netrvalo to tedy dlouho a Šmoulové z Belgie dorazili až do dalekých Spojených států amerických a poté do tehdejšího Československa.
Fotogalerie
Modrý začátek
Belgický kreslíř Pierre Culliford se narodil v Bruselu 25. června 1928 matce Belgičance a otci, který pocházel z Anglie. Jeho bratranec mu však přiřknul přezdívku Peyo, která mu již zůstala. Chlapec miloval historii a četbu, s vášní se věnoval i divadlu. Rád vyprávěl příběhy, a to především s postavičkou myšky Mickey Mouse, která ho možná inspirovala k vytvoření modrých pidižvíků. Pojmenoval je Šmoulové (francouzsky Les Schtroumps).
Vzestup Šmoulů
Peyo poprvé představil modré postavičky 23. října 1958 ve frankofonním komiksu Johana a Pirlouit. Postavičky rychle získaly velkou popularitu, a tak v následujícím roce dostaly vlastní příběh v časopise Le Journal de Spirou. Od té doby šmoulí sláva jen stoupala. Nedlouho na to se začaly vyrábět hračky, modely a lidé se dokonce začali sdružovat do šmoulích sběratelských klubů.
Kdo vlastně jsou
Šmoulové možná žili ve středověku, a to údajně na malebném mořském břehu Irska. Snad odtud ta krásná modrá barva. Žijí zde v Proklatém kraji, známém také jako Šmoulí kraj. Tam se mezi horami a řekou Šmoulicí nachází idylická vesnice. Nedaleko vesnice je také přehrada, jež neustále hrozí protržením, na což musí Šmoulové dávat pozor.
Šmoulové žijí na skrytém místě, které prakticky nelze odhalit, pokud vás tam neodvede někdo z nich. Každý má svůj dům a dělá si prakticky, co chce. Existují zde užiteční Šmoulové (Mlsoun, Kutil), ti méně užiteční (Malíř, Silák), ale i ti, co příliš užiteční nejsou (Lenoch, Nešika). Přesto celý systém výborně funguje, hlavně proto, že na všechny geniálně dohlíží Taťka Šmoula.
Šmoulové jsou vegetariáni a dávají přednost sladké stravě, proto na svých políčcích pěstují hlavně ovoce a zeleninu. Základem jejich stravy je však šmoulovičník. Při dorozumívání obecně velmi často používají slovo šmoula, význam slova ve větě sice často není jasný, ale zdá se, že oni si bez problémů rozumí. Třeba jako, když se jdou "šmoulovat ke Šmoulí řece". Velice rádi také pořádají různé oslavy, koncerty a divadla. Nejznámější zábavou je asi Šmoulí tanec. Dospělých jedinců zde žije sto, a tak se formují do formací devět krát jedenáct, tančí a šmoulují pod taktovkou Taťky v červené čepičce.
Čaroděj Gargamel
Gargamel má svůj hrad a zkouší čarovat, má z toho akorát bouli… Tak zní notoricky známá píseň Hany Zagorové. Přestože se Gargamel neustále snaží Šmouly chytit a zničit a neustále na ně nadává, všichni ví, že ve skrytu duše je má rád (i když se je občas snaží roztavit na zlato). Šmoulové ho také mají rádi, ale přeci jen by do jejich Šmoulí vesnice neměl zasahovat. Z výchovného důvodu mu tak Šmoulové občas něco nepěkného provedou. A tak už jen proto aby udržel tvář před svým protivným kocourem Azraelem, musí pokaždé pronést: "Nemám rád Šmouly."
Šmoulové ve filmu
Svůj televizní zrod Šmoulové zažili v 60. a 70. letech 20. století. Tehdy vznikly filmy jako jsou Černí šmoulové (1963), Šmoulinka (1967) nebo Kosmošmoula (1970). Příběhů bylo nakonec natočeno kolem 35. První z nich, který byl černobílý, vyšel na světlo světa roku 1965 a trval 91 minut. Roku 1976 jej následoval film Šmoulové a kouzelná flétna o délce 71 minut. Poté bylo natočeno ještě několik dalších snímků.
Šmoulové míří do světa
V letech 1981 až 1989 Šmoulové vtrhli do Spojených států amerických, a to s obrovským úspěchem. Seriál Šmoulové (v originále The Smurfs) v režii studia Hanna-Barbera si našel cestu k srdci dětí po celých USA. O oblíbenosti také svědčí skutečnost, že se pohádka dožila devíti řad, což čítalo 272 dílů o průměrné délce 11 až 22 minut (pokud počítáme půlené, je jich celkem 429). Vysíláni byli celkem v třiceti zemích.
Šmoulové u nás
Šmouly si zamilovaly i české děti, jejich postavičky nadabovalo mnoho slavných českých herců. Taťku Šmoulu například skvěle ztvárnil již zesnulý Vlastimil Brodský. Mezi další nezapomenutelné hlasy patří třeba Josef Dvořák coby Koumák, Pavel Zedníček jako Nešika, Šmoulinku ztvárnila Jitka Molavcová a Šmoulíčka Blanka Zdichyncová.
